Se zájmem si člověk přečte trefné blogy zdejších autorů o naší budoucí důchodové reformě. Pliveme na ně, podporujeme je … Nicméně pořád se tu vypichují jednotlivá témata této reformy, ale celek zůstal nějak v mlze. To zda je to účel či nikoliv je na další blog, ale osobně bych se přiklonil k tomu prvnímu.
Vždyť důchodový systém není nic jiného nežli úhrada vložených prostředků předchozí generace z aktuálního výnosu vložených prostředků generace nynější. Tedy prostředky, ze kterých se budou vyplácet důchody příští rok ještě nebyly ani vydělány! Tomu osobně říkám dluh a nic jiného to ani není, protože nynější generace, která nyní zaplatí důchod generaci předchozí bude mít u generace budoucí pohledávku ve výši vložených prostředků s poněkud pochybným zhodnocením!
Pokud budu pragmaticky uvažovat, tak musím logicky dojít k závěru, že průběžný systém není nic jiného nežli další „sekera“ naší společnosti zatnuta hluboko do futer generací budoucích. Kdo na tom ale profitoval? No řekl bych že ti, jenž z tohoto systému těžili jako první. Oni lidé se z velké většiny narodili ještě za dob císařství a dnes je jim zem lehká … a rozhodně tedy výčitky svědomí nemají. V zásadě je průběžný systém takové „skoro letadlo“ jehož důsledky odnese ten, kdo do něj naskočí jako poslední. A troufám si říci že je odnese dost ostře! To ale nikdo z politiků raději moc nahlas říkat nebude. Byla by to taková politická sebevražda. I když poslední vyjádření pana presidenta bych již považoval za slušné přiblížení, ne li první pojmenování věci pravým jménem!
Když vyjdu z jednoduché úvahy, která je sice nepřesná, ale poměrně vystihující tak dojdu k závěru, že důchodová sekera naší společnosti je cca 4,5 bilionu Kč. Jak sem k tomu číslu došel? Důchody stojí ročně cca 300 miliard korun, průměrná délka dožití je 78 let a do důchodu v průměru odcházíme v 63ch letech. Pak už to jsou kupecké počty a pokud někdo zná přesná čísla, spočítá si to přesněji. To je však aktuální číslo bez valorizací a dalších věcí, které ani započítat neumím. Tedy když to vezmu kolem a kolem, řekněme že v tom nejlepším případě je tato sekera 4 biliony korun. Nejhorší ani počítat nebudu, protože bych měl černo před očima.
I když se najde hodně lidí, kteří semnou souhlasit nebudou, musím konstatovat, že výše uvedená částka je dluhem a ať ji nazýváme jakkoliv jinak, někdo ji zaplatit bude muset! Proč? Přeci nynější důchodci poctivě odváděli do systému, zaplatili penze generaci předchozí a nelze je hodit jen tak přes palubu. I když jsem přesvědčený thatcherista, přeci jen trochu toho sociálního cítění a smyslu pro sociální spravedlnost mám.
Nalijme si tedy čistého vína. Buď budeme pokračovat v průběžném systému a důchodová sekera bude s krutostí tržního prostředí narůstat, nebo přiznáme barvu a zcela realisticky si řekneme, jak tento dluh zaplatíme s tím, že jej do budoucna nebudeme dále prohlubovat. Vždyť důchody v padesátých letech činili pár set korun a dnes jsou v tisících a až budu v důchodu já, budou desetitisícové. Pokud tedy nějaký důchod mít vůbec budu …
Osobně jsem toho názoru, že by mělo být řečeno mé generaci a generaci mých dětí, že to holt prostě zaplatíme a pokud nějaký důchod chceme, tak si to musíme zařídit sami. Jak si kdo ustele, tak si i lehne. Budeme prostě tou poslední generací, která to letadlo zaplatí. Osobně s tím nemám problém. Otázkou však zůstává jak z toho ven? Kamufláže stylu sociálních demokratů jsou mi proti srsti a pochybné reformy liberální vlády taktéž. Ať jedna či druhá strana, ať modrý či oranžový, průser pořád na obzoru! Nečekám, že by politici zmoudřeli a svoji kariéru položili na oltář dobra společnosti. Zájmem politiků je pouze udržet systém v chodu tak, aby mohli vesele dál krást. Třeba i v malém, protože v i v malém to jsou pořád stovky milionů kvůli kterým stojí za to dělat „reformu“.
Velmi bych ocenil, kdyby konečně přišla vláda, která by jasně řekla kolik máme dluhů aniž by je maskovala za důchody, zdravotní pojišťovny či jiné pochybné agentury. Vladu, která by zrušila důchodový a zdravotní socialismus a jasně a bez jakých koliv diskuzí by nastavila jeden jasný a všem průhledný sociální systém, který by reflektoval sociální smír. Pak by jsme mohli daleko lépe s těmito dluhy naložit a konečně je začít rozumě mořit tak, abychom se z toho s odpuštěním neposrali v letech následujících. A to klidně i zvýšením celkové daňové kvóty - daňového zatížení!
