Jiříkova odysea

Píše se rok 2010 a občané malé středoevropské země stojí před rozhodnutím, komu dají svůj hlas v parlamentních volbách. Výsledky se ale zdají být předem jasné. Svými hrdinskými činy se o ně zasadil urputný bojovník a cestovatel Jiřík, který tak umně „lídroval“ největší opoziční stranu.

Jirka dokázal za čtyři roky vykonat mnohé (o jeho skutcích by se daly psát hrdinské eposy), ale to hlavní, čím občany okouzlil a získal si jejich srdce je ukryto ve šlechetných činech, které vykonal ve jménu socialismu za hranicemi své vlasti. Tyto bájné činy se zapíší nejen do národních, ale také světových dějin socialismu. A jakými činy si Jirka podmanil mysl národa?

Jirkovi první výlety se z dnešního pohledu jeví jako nevinná rozcvička, i když v minulosti vyvolaly velké nevole. Kdo si tyto cesty již nepamatuje, jedná se o návštěvy Sýrie a Ruska. Sem jel Jirka jen na čumendu. Nejspíš se chtěl jen informovat, jak správně šířit socialismus. Své hlavní triky si zatím nechal v rukávu. Všechny je dobře známe, ale připomeňme si ty nejpovedenější.

První opravdové dobrodružství prožil Jirka v KLDR, kam se na čas ukryl po neúspěšném vyvolání nedůvěry Mirkovi. Jeho kousky zůstanou vryty v paměti tamních soudruhů po dlouhý čas. Tak čirou socialistickou auru, která z Jirky zářila, dlouho neviděli. Když se společně procházeli po Pchjongjangu a Jirka viděl bídu, ve které žili prostí Korejci, neváhal ani chvilku, vytáhl svou šekovou knížku a rozdal celý svůj poslanecký plat. Taková spontánní reakce poukazuje na velice vyvinutý cit pro sociální spravedlnost. Kdo jiný myslí více na druhé než na sebe.

Na druhou cestu je Jirka připravil více. Nechtěl již podléhat spontánním výlevům, a tak se nechal od svých poradců podrobně informovat. Jak jistě tušíte, byla to cesta na Kubu. Svoji připraveností překvapil i samotného Raúla Castra. Určitě už jste slyšeli o sáhodlouhých projevech Fidela Castra, které trvaly dlouhé hodiny. Po odstoupení Fidela si Kubánci naivně mysleli, že doby kdy stáli pod podiem půl dne, jsou za nimi. To bylo pravdou pouze do příjezdu Jirky. Ten chtěl Kubánce oslnit svými znalostmi historie Kuby, bohužel neodhadl své nastudované znalosti a posluchače „bavil“ skoro dva dny. Kupodivu spousta lidí vydržela bedlivě poslouchat. Divíte se proč? Jirka to vymyslel dobře, před projevem slíbil všem, kteří vydrží do konce projevu mobilní telefon. Telefonů měl připravenou hromadu, protože před svým odjezdem přikázal všem členům své strany odevzdat mobilní přístroje (všichni tak učinili, věděli, že by se na ně Jirka zlobil a mohl by je omylem vyloučit ze strany). A tak Jirka Kubáncům přispěl nejen k prohloubení jejich znalostí o vlasti, ale také k lepší možnosti spojení se socialistickým světem.

Předchozí úspěchy inspirovaly Jirku k nevídanému kroku. Rozhodl se šířit socialismus po světě. Bohužel poslanecký plat není tak vysoký, jak by si přál, takže taktika rozdat vše na potkání moc nepomáhá. Proto zavedl ve své straně nový členský poplatek. Nazval ho příhodně „poplatek k šíření veřejného blaha“. Straničtí kolegové se sice chvilku cukali, ale nakonec podlehli Jirkovým přesvědčovacím schopnostem. Takto získané bohatství rozdal v nemalém počtu zemí a ty mu za oplátku udělili čestné občanství. Jirka si teď může cestovat, kam se mu zlíbí a všude ho srdečně vítají. Co více může našeho Jirku pohladit na duši…

(Tento článek měl zprvu poukázat na smysluplnost zahraničních cest Jirky, ale pak sjel k popisu jeho velkého charakteru, který se nám denně snaží vrýt pod kůži. Bohužel jsem většinu myslel velice ironicky. I pro tento fakt berte článek jako humornou nadsázku. Naši politiku musíme brát jedině s humorem, pokud bychom ji brali vážně, tak se z toho po*****)