Naposledy ve Whittieru

Pět let pracuji na lodi, poslednídva roky se plavíme ve vodách kolem Aljašky. Každý týden nabereme nové hosty na týdenní plavbu z Vancouveru do Whittieru a zpět. A dnes jsme tady ve Whittieru naposledy. Je to škoda, ale tady na Aljašce končí sezóna brzo. A stejně brzo začíná zima.

Mám Whittier ráda. Je to malá vesnička, dvě hodiny cesty od Anchorage. Původně zde byla tajná vojenská základna během druhé světové války. Strategicky měl Whittier vynikající polohu. Jediný přistup před tunel, obehnán skálami a mořem. Základna byla zrušena v roce 1960. Od té doby se Whittier změnil na výjezdní bránu do Prince William Sound a přístav pro zámořské lodě jako je ta naše.  

Vzhledem k tomu, že Anchorage nemá přístavní molo dost dlouhé musíme vylodit a nalodit 5000 lidí zde ve Whittieru. Celoročně tu bydlí asi 200 Whitidiots, jak se místní nazývají. Není divu. Všichni žijí ve stejné 14 patrové budově, která velmi nápadně připomíná naše české paneláky. Původní budova vyhořela před lety, ale pořád stojí hned vedle té obydlené. Co se nezměnilo od dob světové války je tunel. Stále je to jediná přístupová cesta (kromě přístupu po vodě). Každou půl hodinu se otevírá jedním směrem, v půl sem a v celou tam. V 11 večer se uzavře do 5 ráno.  Whittier je připraven na náhlý, krátkodobý příval turistů. Jsou tu dvě hospody, jedna s kulečníkem, několik stánků s občerstvením a pohledy. Taky jeden obchod se vším všudy – jdete-li kempovat a zapomněli jste provaz, nůž, lízátka, oheň, pláštěnku, nářadí, zvonek na medvědy nebo stan, můžete zde dokoupit. Samozřejmě s vysokohorskou přirážkou.  

Na svačinu do místního občerstvení se hrne každý. Říká se, že na Aljašce je všechno větší a to rozhodně platí o jídle. I balená čokoláda má 127 gramů místo 100gr! V Café Orca si poctivě vystojíte frontu a objednáte jako každý druhý “Glacier burger” – masivní hamburger se slaninou, nivou a česnekovou majonézou. Za tu božskou chuť ten předražený hamburger ale určitě stojí!  

Čas ve Whittieru plyne pomalu a poklidně. Nikdo nikam nespěchá a všichni jsou tak nějak sžití s přirodou. Spéš je to nutnost než romantika. Hned za obytnou budovou je obrovský vodopád který odvádí vodu od místního ledovce. Whittier glacier sedí nad vesnicí jako velká bílá čepice. Jako stvořené pro katastrofický film ve stylu Třicet dní a třicet nocí.  

V devět večer vyjíždíme směrem na jih do Sitky, městečka které by nikdo neznal, kdyby zde Rusové nepředali Aljašku Američanům. Rusové prodali celou zem za 2 centy akr protože ji považovali za bezcenou…za pár let Američané našli zlato a ropu…