Jan Palach se před čtyřiceti lety zapálil

Jméno Jan Palach bude již navždy symbolem. 16. ledna 1969 se zapálil na horním konci Václavského náměstí na protest proti postupující demoralizaci českého národa pod tlakem sovětské okupace.

Jan Palach

Řízením osudu jsem při studiu na vysoké škole navštěvovala malou posluchárnu v Legerově ulici, kde probíhaly přednášky z psychologie. Po čase jsem se dozvěděla, že je to místnost, která dříve patřila oddělení Kliniky popálenin FNKV a kde 19. ledna 1969 Jan Palach podlehl svým zraněním. Všichni jsme vnímali zvláštní atmosféru toho místa a občas se ozvala otázka: "Šlo o sebevraždu, nebo o sebeobětování?"

Naše kultura povětšinou akt sebevraždy odsuzuje a v případě Jana Palacha se také někdy objevují hlasy, že měl raději žít a být prospěšný. Ale právě v tomto případě všechno stojí také jinak. Čin Jana Palacha nebyl činem zoufalce. Byl to vědomý protest proti lhostejnosti, záměrně brutální a neodvolatelný protest, neboť každá jiná forma protestu by v té době zapadla. Při smutečním obřadu v Karolinu nazval rektor Oldřich Starý čin Jana Palacha činem čistého srdce a neobyčejné lásky k pravdě, svobodě a demokracii. Palachův protest pak zopakovali ještě další lidé, nejznámější z nich je Jan Zajíc, který se upálil 25. února 1969, a Evžen Plocek, který jej následoval 4. dubna 1969. Celkem se do konce dubna 1969 pokusilo o protestní sebevraždu dvacet devět lidí, zemřely tyto další oběti: Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Blanka Nacházelová a Michal Lefčík.

Totalitní moci se dařilo tyto oběti utajit, dosud se na ně příliš nevzpomíná. Dosáhl mladý student něčeho? Víme, že marasmus po krátkém otřesu z jeho smrti pokračoval. Normalizace se převalila tak jako tak přes milióny lidí. Převládly strach, lhostejnost a prospěchářství. A přesto někde ve spodních proudech národního vědomí vzpomínka na Jana Palacha přežila. Na jeho hrobě se stále objevovaly květiny a svíčky, i když v roce 1973 byly jeho ostatky převezeny tajně do Všetat. Místem tichého vzdoru se pak staly oba Palachovy hroby. A v jeho jménu vyšli občané do ulic v lednu 1989. Tzv. Palachův týden oživil touhu po svobodě u tisíců lidí.

Komunističtí ideologové se snažili památku na tohoto českého vlastence vymazat z paměti národa, šířili fámy o jakémsi vydírání ze Západu, o manipulaci, jíž prý byl Palach pouhou bezmocnou obětí, o jeho údajné duševní poruše a podobné lži. Ohlasy těchto pomluv a mnohdy ještě horší špína zaznívají v diskusích pod články o Plachovi v těchto dnech. Ukazuje se, že je bohužel vždy dost lidí, kteří si své frustrace odreagovávají sprostotou a vrozenou nízkostí. Přesto zůstal Jan Palach symbolem svobody. Dokázal, že jsou na světě věci, pro které stojí za to zápasit i zemřít. Bylo by smutné, kdybychom na něj zapomněli nyní a kdybychom jeho ideály opustili, možná z jiných důvodů než před čtyřiceti lety, ale stejně slabošsky.

Praha Jana Palacha

Miroslav Holub

A tady stojí Picassovi býci.
A tady pochodují Daliho sloni na pavoučích nohách.
A tady bijí Schoenenbergovy bubny.
A tady jede pán de la Mancha.
A tady Karamazovi nesou Hamleta.
A tady je jádro atomu.
A tady je kosmodrom Luny.
A tady stojí socha bez pochodně.
A tady běží pochodeň bez sochy.
A je to prosté. Kde končí
Člověk, začíná plamen.
A pak v tichu slyšet drmolení
Červů popela. Neboť
Ty miliardy lidí v podstatě
Drží hubu.

1. Palachův pohřeb 25. ledna 1969. Rakev vystavená v Karolinu 

2. Evangelický farář Jakub S. Trojan u hrobu Jana Palacha 

(Autor: Archiv bezpečnostních složek)

• Palachův dopis na rozloučenou
• Palachův životopis a zdroj první fotografie  
• Okolnosti Palachovy smrti
• Historický objev: Co udělal Brežněv po upálení Palacha
• Palach chtěl obsadit rozhlas
• Jan Palach - živé pochodně
• Jan Palach na Aktuálně.cz: Nové objevy, nová svědectví
• Palachův čin nebyl aktem zoufalství, říká farář, který ho pohřbíval