Cesta do Irska - Něco o náboženství

Keltové byli a jsou velice zbožný lid, což je dáno asi i tou krajinou, která všude nese otisky prstů Stvořitele. Myslím, že Irsko si Bůh zasadil do oceánu jako své soukromé golfové hřiště, kam si vždy o šabatu chodí zahrát svých osmnáct jamek. A místo sekačky na trávu přivedl milióny bílých oveček, které od svítání do tmy ten green ustavičně holí a udržují. Zvláštní je, že nikde neuvidíte ovčí bobky, z toho je patrné, že ty ovce jsou ve skutečnosti duše blažených, které směly po smrti odejít do Západní země, kde nevládne čas ani bolest.

              Jinak je víra Keltů prostá a radostná, zdejší Panenky Marie jsou růžolící, kypící  zdravím, zrzavé a buclaté jako pravé Irky, stojí na náměstíčkách uprostřed jakýchsi skalek osázených květinkami, což by podle jistých atributů měla být jeskyně v Lurdech, ale spíš to připomíná taková ta alpina, která se dříve občas viděla na našich zahrádkách a zejména u strážných domků u železnice, kde stával růžolící trpaslík nebo Karlštejn. A na mysu Slea Head, který je až na nejzápadnější výspě Evropy, stojí pieta, natřená bíle vápnem, jen Ježíš má frajersky kolem levého kotníku růžový růženec, prostě je to rozverný Irčan. Celé to kontrastuje s drsnými temnými skalami a bouřícím oceánem jako nepatřičně velký cukrářský výrobek.

               Viděla jsem i anglikány, kteří kupodivu žijí i v Irsku, ale stejně jako v Anglii jsou mnohem zasmušilejší než katolíci, v kostelech mají zvláštní oddělení pro turisty, kde prodávají pohlednice, ale jinak na bohoslužby žádného cizince (psa nevěřícího) nevpustí, v tom jsou neústupnější než hadžíové v Mekce. Kostely anglikánů, nechť protestanté prominou,  jsou dost ošklivé, místo svatých jsou v nich poněkud pompézní sochy a pomníky slavných souvěrců a vlastenců a významní věřící sedí vpředu, odděleně od lidu prostého. Násilně se k sobě tyto denominace, pokud vím, nechovají, protože jedni druhé upřímně litují, že ti druzí přijdou do pekel. Nadto všechny křesťany v Irsku spojuje symbol keltského kříže, totiž průnik kříže a kruhu. Kruh je prastarý pohanský symbol věčného života, který tak dobře ladí jak se symbolem křesťanstva, tak s křesťanskou teologií. Ony kříže jsou prakticky všude, staré, obrostlé lišejníkem i docela nové, všechny jsou velice krásné, pokryté propletenými vzory, které jsou nezbytným atributem pravého galství. Stejně tak spojuje irské křesťany víra v poťouchlé zelené skřítky leprikóny, víly, elfy a jezerní příšery, dále pak hluboká úcta k dolmenům, menhirům, cesmínám, hlohům a zázračným pramenům. Pak ovšem mají společného svatého Patrika, který vyhnal z Irska všechny hady, a spoustu jiných úctyhodných a sympatických starých svatých, jako například Finbarra a Kevina, které nevyhnala ani reformace. K oblíbeným idolům všech Irů patří, jak známo, zelený trojlístek – shamrock, který sice roste všude, ale v obchodě, zatavený do plastu, stojí tři eura. Ten je významný tím, že na něm prý lze snadno pochopit tajemství Svaté Trojice, jak Irům ukázal svatý Patrik, který moc dobře věděl, že na Kelty se musí přes přírodu. Já, středoevropský skeptik, jsem nad shamrockem nepochopila tajemství Svaté Trojice o nic více než předtím. Pak je tu černé a silné pivo Guinness, na to se Irům nesmí sahat pod hrozbou smrti. Díky pivu se z nemluvných a uzavřených ostrovanů obtížených tragickými dějinami stávají družní a rozesmátí braši, jejichž pohostinnost a hovornost upomíná na velkolepé hostiny na dvorech dávných králů, na zpěvy bardů a hrdinské příběhy bájného Cú Chulainna (postava poněkud odlišná od Kukulína, viz: Král Lávra).

               Vcelku se tedy zdá, že Irové jsou nábožensky dobře zaopatřeni, díky tomu netrpí komplexem méněcennosti a nemusejí svou religiózní zdatnost nikomu dokazovat. Takže jsou veselí, rádi pijí a zpívají, když se napijí, tak spolu dokonce i hovoří a prý se někdy i milují, zřejmě je to pravda, protože mají hodně dětí. Kalvín se tu zjevně neuchytil.