Jsem pro tu...

...rovinu...čírťata budou radši imho, jejich pohled na konce včetně těch filozofických není dospělácký  

Re: Jsem pro tu...

anžto jsem ve věku, kdy některé zbabělé už narozeniny neslaví: co je to imho? jinak díky za návštěvu, ďáble

Pěkné,

já k zvířatům lnu od dětství,je to spousta radosti,obohacení,ale i veliká bolest.Od asi tří let,co si pamatuji,jsem u babičky pronásledovala kočky,nechtěla je pustit ven,děda říkal,ať jim rozepnu kaťata a pustím je ven,na záchod,tak jsem jim rozpínala dupačky,obrazně,samosebou,pak jsem je hledala na půdě,až jsem spadla ze schodů,včetně necek a ostatního harampádí,chodila je krmit do kravína jitrnicemi a uzeným,cvičila králíčky,pes Alánek byl mým největším přítelem,což jsem si vybavila i po letech! Vyprosila jsem si za vysvědčení morčátko,ani jsem si pro to výzo nemohla jít,jak fungovaly nervy,ve třetí třídě,šla jsem později,později jsme obíhali vymetené zverimexy.Sysíček  zemřel stářím v době mých tanečních.Další tvorečky potkávám cestou životem a myslím,že poslední kočička,Pupík by mohla rozdávat rady,jak při životním startu být přehozen přes ten správný plot je docela slušná výhra

Re: Pěkné,

tak to jste, jak řídá náš veterinář, záslužníček. je to paráda, když vy víte a oni taky, ne?

To sestra

si v poslední době oblíbila zvířata, u kterých vlastně není poznat, zda jsou mrtvá nebo živá. Nejprve to byly strašilky (takové ty větvičkovité)- z jedné se jich naduplikovalo asi tak tisíc, takže je ve škole všechny směnila za čokoládové naturálie. Pak má hada, který ale nesyčí, tak si pořídila takové speciální hrozně hnusné šváby, kteří když se po straně mírně zmáčknou, tak zasyčí. Měla taky brouka Mecinorhinnea ugandensis, který jí chcípnul už asi tak před měsícem, ale pořád ho má v teráriu a vypadá, jako by byl ještě živý- akorát je nezvykle tichý a nemusím mu kupovat banán.

Já jsem spokojený s kočkou...

Re: To sestra

*mecynorrhina*

Dobrý článek

Naše kočky a sklípkan se věkem už blíží době, kdy by mohli odejít do věčných lovišť. Nevím, kdo z nás to obrečí víc.U menších zvířátek smrt přichází brzo, ale co u těch větších...

http://rytirova.blog.idnes.cz/c/109096/Krysa.html#t2

Re: Dobrý článek

Obrečí možná, ale jako zkušenost je to k nezaplacení. Když před pár týdny odcházela do věčných lovišť naše stařičká kočka, bylo mi opravdu líto (kromě kočky), že na poslední cestu k veterináři jsem s sebou nemohla vzít starší děti. Plakaly by... ale setkání se smrtí jako součástí života je líp si poprvé prožít, když jde  o domácího mazlíčka. Sdělení "umřel(a)" nikdy nemůže nahradit pohled na tělo, ze kterého vyprchal život, nikdy nemůže seznámit s konečností. Dnešní městské děti o tuhle výhodu "nácviku" přicházejí.

měla jsem rybičky

o které jsem se od svých osmi let vzorně starala a obrečela jsem to, pokaždé když chcíply.

rodiče NIKDY NIC NEŘEŠILI.

od dvanácti jsem měla psa. den, kdy mi naši dovolili, byl nejšťastnější v mém životě. to platí i dneska, kdy mám dvě děti. tak intenzivní pocit štěstí jako tehdy jsem už nikdy nezažila. Pes byl problémový. Kousl mě první den, kdy jsme si  ho donesli. Utíkal. Štěkal na chodce. Byly s ním problémy. Poctivě jsem ho venčila každý den ráno, odpoledne, večer. Obírala jsem mu maso ze smradlavých vařených drůběžích krků. (granule tehdy běžně nebyly k dostání). Naši se podíleli minimálně. Když se po osmi letech ztratil, týden jsem jezdila po sídlišti, vyvěšovala inzeráty, hledala, volala po útulcích... A nenašla. Smířila jsem se, že se nikdy nevrátí a oplakala ho. Opakuji: rodiče nikdy nic  z toho neřešili. Pokud řeší, je to jejich rozhodnutí a jejich problém. Svádět to na děti, že všechno jen kvůli nim, je zbabělost.

Re: měla jsem rybičky

On je ovšem rozdíl, když rodiče pořídí zvíře dítěti osmiletému (které už se trochu starat zvládne) a dítěti čtyřletému, které se ještě nepostará ani samo o sebe...

Takový malý dotaz pravdy

A kolik Vy sama máte dětí a zvířat?

Nejlepší domácí zvíře je had.

Potom se všechny ty myšičky, křečkové, morčátka a králíčci stanou spotřebním zbožím. Divila byste se kolik dětí se chodí dívat na krmení hada.

Navíc takový hroznýš je přítulný a přátelsky Vás ovine.