Šedý oblek, bílá košile, jednobarevná kravata. Předpis. Notebook v tašce hozené přes rameno, černá kožená aktovka a blaho výsad patřičně vzdělaného člověka.
Miluše Pagáč
V analytickém oddělení pracovaly šedé obleky, bílé košile a jednobarevné kravaty. V analytickém oddělení zářily plazmy, šuměly počítače, cvakaly klávesnice, vznikaly tabulky. Tabulky, krmené správnými čísly, ukazovaly chod. Továrny, spotřebitelského koše, státu, kontinentu i dějin.
Šedé obleky znaly jen čísla. Nacpané dobrým vzděláním hrály dokonalé hry. Snížení nákladů, zvýšení zisků. Vítězové dostávali vysoké odměny.
Bylo těžké zůstat ve hře. Bylo těžké zůstat šedým oblekem. Vítězové ale brali vše. A tak se zřejmě vyplatilo dělat vše pro šedý oblek, stoupat a pak se udržet.
Přežijí jen silní.
Přežijí…
Čísla jsou neúprosná. Náklady a zisky také.
Z jednoho šedého obleku vypadl člověk. Nesnesitelně ho rozbolela záda. Šedé obleky si ani nevšimly, že člověk zmizel. Šedý oblek zůstal, jen byl vycpán novým, patřičně vzdělaným obsahem. Šedé obleky dál zodpovědně krmily tabulky čísly. Tabulky určovaly chod. A dobře vykrmená tabulka přinášela vítězství.
Plasmy, počítače, klávesnice, tabulky… Šedé obleky si dál hrály svoji hru.
Kdesi v podhoubí analytického oddělení bujely zbytky, které byly jako bezcenné vykázány z tabulek. Padali do nich lidé. Špinaví, pomlácení a rozbolavělí vytvářeli lidský faktor, který se nevešel do žádných tabulek.
