Už tradičně . Trošku bych doplnil něco k té Čantryji. Má podobný "Status" jako například Blaník. V Čantoryji odpočívá slezské vojsko, které čeka na poslední, rozhodující bitvu mezi Spravedlností a Nespravedlností (předpokládám, že "naši" budou stát na straně Spravedlnosti).

Goroli (gorale, gorole..) se považují hlavně za polské etnikum a Třinecko je jedním z center polského živlu na Těšínsku.

A k tomu moravskoslezskému statutu, jak se o něm zmiňujete v jedné reakci... mi třeba vadí. Protože i díky němu je Slezsko považováno za severní Moravu, (což je mimochodem opravdu bolševický relikt) i díky němu je Slezsko rozděleno mezi dva kraje. A kraj moravskoslezský je v prvé řadě slezský, Moravy je v něm jen kousek.

Což samozřejmě nijak nesnižuje kvalitu Vašich blogů, za které Vám jistě patří nejen karma, ale hlavně dík všech Slezanů.

Když vznikl kraj moravskoslezský, byla jsem vděčná za část "slezský" v názvu, protože do té doby bylo Slezsko zrušeno, prostě neexistovalo. Je pravda, že kraj je územně více slezský než moravský, ale severní Morava a Slezsko jsou už tak navzájem prorostlé, že by každým rozdělením byly páchány nové a nové křivdy. Navíc se v našem kraji usadilo tolik lidí odjinud, především v dosidlovaných oblastech západního Slezska, ale nakonec i v místech těžkého průmyslu, že o vyloženě slezském duchu, jak ho známe historicky, z hlediska obyvatelstva regionu jako celku můžeme hovořit stěží. Přesto se i ti nově usazení stávají jakýmisi novodobými Slezany, nebo alespoň "moravskými Slezany". Je to moc zajímavý proces, který ale možná spláchne globalizace. Prozatím se mi to zdá na poloviční šanci na přežití. Zřejmě proto píši.

Děkuji za přízeň!!!

Slezko bylo pripraveno o pravo byt Slezkem v roce 1928, Morava v roce 1949. Nejvyzsi cas napravit tuto nespravedlnost a navratit obema pravni status pravo byt samy sebou, zrusit bolsevicke kraje, obnovit pravo a ukoncit bezpravi.

To je hodně radikální postoj, vývoj se za ty roky ale posunul zřejmě jiným směrem. Nezaznamenala jsem, že by někomu u nás vadil současný moravskoslezský status.

Slezsko bylo ke konci středověkuu a v době raného kapitalismu jedním z center tkalcovství. Všude v podhůří, kde se tehdejším zemědělskými technologiemi prakticky nešlo uživit, si chalupníci pořizovali do chalup tkalcovské stavy a živili se tkaním plátna. Města, která byla centra těchto oblastí a kde ti chalupníci prodávali vyrobené plátno, z toho obchodu rostla a prosperovala.

Toto živobytí zlikvidoval až rozvoj textilních manufaktur a fabrik, které ale stejně vznikaly zase v těchto oblastech, protože tam byli odborníci na plátno. Ale vznikaly už v těch městech.

Až teprve potom, když už byl tento proces ukončen, se na Ostravsku ve Slezsku objevilo uhlí a zpracovávání oceli a začaly se rozvíjet zase trochu jiné vesnice a města.

Slezské tkalcovství se týká jiných částí Slezska, především těch, které leží v dnešním Polsku. Z dnešního českého Slezska patřilo k významnějším oblastem s rozvinutým tkalcovstvím západní Slezsko, ke kterému se dostanu v další sérii o slezských městech. Textilní průmysl v této oblasti zažil svůj vrchol v 19. a na počátku 20. století. Tento lehký průmysl a jeho zánik vtiskl oblasti západního českého Slezska jiný ráz. Východní české Slezsko je spjato tradičně s těžkým průmyslem.

Ocelové srdce Slezských Beskyd