Když paní Eva napsala tenhle příspěvek, to je vidět, že nezná mě. Kdyby mě znala, věděla by, že i sukně může bavit a jak.
Je pravda, že i mně se sukně většinou jen líbí. Ale když se nad tím hlouběji zamyslíme, dalo by se nad tím polemizovat. Protože třeba taková horalská sukně na ramínku nijak úžasně nevypadá... ale táž sukně na horalce, to je jiné kafčo. Takže když se líbí sukně na ženě, těžko se jedno od druhého odděluje. Teda někdy i lehko, kdy uživatelka sukně chce, ale to většinou nechce, takže těžko.
Ale i samotná sukně dokáže pobavit a vzrušit, když se dá do akce. Čekání jestli se větru podaří tu sukni nazvednout, nebo to majitelka včas ucítí a rukou tomu učiní přítrž, to je zábava náramná. A když se větru podaří nazvednout sukni třeba vévodkyni Kate, jsou toho plné noviny a to pak jedna neposedná suknička uvolní zábavy celou lavinu.
Když tak vítr cloumá se sukní, dává jí to nádech života... a to je zdroj další zábavy pro mě... už nejmíň tři blbinky na Facebooku u mě jsou, ve kterých jsou sukně hlavními hrdinkami. A také písničku o jedné pěkné sukničce jsem jednou vymyslel.
V tom mě ale naši předkové předčili, v Horalu máme dokonce dvě písničky, v nichž se zpívá o sukni. V jedné se obdivuje, kolik faldů na suknici ten dvoukročák tancuje a druhá se dokonce zpívá k sólovému tanci jediného páru, při němž je sukýnka středem vší pozornosti. To je už pořádná porce zábavy. A to jsem se ještě nezmínil o tom, jak se umí sukně při tanci krásně točit. Nepodceňujte sukně.
