Pět nepřeslechnutelných znaků prajzštiny

Slezská nářečí, mezi něž prajzština patří, poznáme velice rychle podle typických rysů mluvené řeči. Připomenu dnes pět nejvýraznějších.

Znak první:

My ve Slezsku si vystačíme s krátkými slabikami, je to dáno zřejmě dynamikou naší povahy, dlouhé slabiky do naší řeči nepatří, nehodí se k nám:

máma/mama, táta/tata, vyrábíš/vyrabjaš, růže/ruža, vzpomínka/spominka, trpím/trpim, šátek/šatka, hluboký/hłyboky

Znak druhý:

Přízvuk máme zásadně na předposlední slabice. Náš rodný přízvuk se často přenáší i do naší snahy mluvit spisovnou češtinou, takže podle přízvuku na předposlední slabice pořád ještě můžete lehce poznat náš slezský původ, i když jinak mluvíme spisovně.

vypravěč/zabobonař, dívat se/zahlidać, potloukat se/chacharovać, zbytečný/daremny, hodně ostříhaný/vymigany, skřivan/škovranek

Znak třetí:

My Slezané rozlišujeme dvojí hlásku l: máme l jako v češtině, ale máme také ł:

anjeł, błato, čłovjek, łacny, łežka, łopata, masło, młady, słunko, śkło, zło, žułty

(anděl, bláto, člověk, levný, lžíce, lopata, máslo, mladý, slunce, sklo, zlo, žlutý)

Znak čtvrtý:

Další naše krásné specifikum spočívá ve výslovnosti i po ř. U nás nemáme měkké i po ř. My nemáme náš pěkný přízvuk, my mamy naš fajny přyzvuk. A příklady? Zkuste si je přečíst nahlas:

přydać se, přyfiknuć se, přyjać, přykryvka, přysmyčić, řykać, řyžavy, dřysty

(hodit se, pěkně se obléct, přijmout, poklička, přinést, modlit se, žhavý, nesmysly)

Znak pátý:

A jako poslední výrazný znak jsem vybrala výslovnost skupin tv a sv. Prajzština zná jen výslovnost tf a sf:

tvůj, svůj, svět, lesklý/tfuj, sfuj, sfjet, sficaty

Takže česká výslovnost mého jména je Eva Tvrdá, slezská však Eva Tfrda.

Fajne, no ni?

Pokračování: Joch tam był dźeprem raz