Moje pandořina skříňka

Myslela jsem si, že kniha Pandořina skříňka rozhodně v letošním roce vyjde. Nestalo se tak, moji milí čtenáři.

Knihu píši už čtyři roky. Je to hodně dlouhá doba. Před rokem se mi zdálo, že jsem rozhodně ve finále a že dokončení knihy je záležitostí několika týdnů. Jenže pak kniha začala směřovat do neznáma. Symboly vyznívaly jinak, než jsem si původně představovala, a to mě mátlo.

Do toho přišla práce na knize, která měla být jen něčím nepodstatným. Jednalo se o knihu Obrázky ze Šilheřovic, která zachycuje vzpomínky mé sousedky Jany na Šilheřovice jejího dětství. Do knihy se nám dostávaly osudy lidí za druhé světové války, ukázalo se, že nás obě historie Hlučínska trápí. Jenže kniha měla být radostná, milá, příjemná. Nakonec se to podařilo, ale bylo to velmi těžké. Obě jsme prošly temným obdobím plným násilí a křivd, domnělých i těch skutečných. Nechtěla jsem se už k tomuto období vracet, ale musela jsem se jím díky knize Obrázky ze Šilheřovic znovu zabývat. Tyto těžké myšlenky mě zcela od Pandořiny skříňky odvedly, mám totiž stále otevřenou tu svoji pandořinu skříňku, doufám však, že jsem se dostala už na dno. Tam je totiž naděje.

Takže: kniha zřejmě vyjde v roce 2015. Bude to 10 let od prvního vydání knihy Dědictví, které jsem psala také hodně dlouho, pět let. Tak uvidíme.

Autor: Eva Tvrdá | středa 31.12.2014 9:25 | karma článku: 5,36 | přečteno: 201x