Maňáskové divadlo (hravý příběh)

Jiřík by vždycky hodný chlapec. Možná i právě proto vstoupil do strany. Bylo zcela lhostejné, o jakou politickou stranu se jednalo. Jiřík měl čisté srdce a nezkalenou duši. Byl mladý a myslel, mluvil a konal opravdově. Jeho pravda byla totožná s programem jeho politické strany, a tak on i jeho strana prožívali nepopsatelné štěstí.

Miluše Pagáč

A tak se jednoho opravdu krásného dne objevilo Jiříkovo jméno na kandidátce jeho politické strany. Štěstí mu přálo, stálo na volitelném místě. A boží mlýny umlely pravdu: Jiřík byl zvolen do parlamentu. Mladý, nadějný, odhodlaný říkat pravdu, obhajovat pravdu, bojovat za pravdu. K tomu mu dopomáhala strana.

Jeho příjezd do Prahy byl téměř triumfální. Čekala na něj jedna z televizních společností, aby zachytila první den nejmladšího poslance parlamentu. Silný příběh pro diváka. Jiřík se usmíval, sliboval, oslovoval, tvářil se zodpovědně a důležitě, avšak skromně a pokorně, neboť věděl, že do parlamentu ho vyslaly tisíce voličů, ke kterým cítil velkou zodpovědnost. Spolu s kamerami prošel svou poslaneckou kancelář, svůj malý poslanecký byt, pod dohledem kamer složil svůj poslanecký slib.

Vyzbrojen perem, pastelkami a blokem vydal se Jiřík, stár jednadvacet let, bojovat za lepší zítřky pro všechny. Pln síly a nadšení vrhnul se do prvního úkolu. Na cestě k jeho splnění ho čekala hora dokumentů. Jiřík projevil radost, vyhrnul si rukávy a pustil se do práce. Jenže horu dokumentů nebyl schopen zdolat. Poctivě se snažil prokousat se všemi slovy, ale přestože obětoval tři dny a tři noci, neuspěl. Začínal mít pocit, že mu pravda uniká. Na jednání svého výboru se dostavil mrtvolně bledý. Byl odhodlán sebekriticky předstoupit a kát se, nabídnout rezignaci… Jaké však bylo jeho překvapení – ráno ve své kanceláři našel složky a v nich zpracovány všechny myšlenky, ke kterým měl dospět. Jiřík se zaradoval. Strana ho nenechala na holičkách. Strana mu, jako vždy, pomohla.

Jiřík sbalil složky a pln sil a optimismu vyrazil na jednání parlamentního výboru. Všiml si, že jeho kolegové mají stejné složky jako on. Jednání proběhlo hladce, všechny dobré a správné myšlenky byly prosazeny a Jiřík s pocitem dobře vykonané práce odcházel do parlamentní kantýny poobědvat.

A tak šel čas.

Jiřík s plným nasazením studoval stranické složky a projednával s naprostou vážností všechna závažná parlamentní témata.  Z poslaneckého platu si brzy našetřil na kvalitní vůz, kvalitní oblečení, kvalitní dovolené a kvalitní přítelkyni. Jiřík byl vždy hodný chlapec a takovým se nebe odvděčí.

Jiřík vplul do vyšších stranických struktur a příjemně se v nich zabydlel. Poctivě diskutoval, poctivě hlasoval, poctivě vysvětloval, poctivě se zodpovídal. Příkladný mladý politik. Jeho starší kolegové ho měli rádi, dobrácky si ho dobírali a radili mu v chlapských záležitostech.

Jednoho dne se ale Jiřík dopustil chyby. Všechno začalo nevinně. Skamarádil se se stejně starým politikem z opoziční strany. Chlapci dokládali napříč politickým spektrem dobré mezilidské vztahy a všichni starší a zkušenější politikové je v tom podporovali. Přestože jsme političtí rivalové, jako lidé spolu dokážeme vyjít, říkávali bodře. Avšak po jednom, trochu bláznivějším, večírku si chlapci vyměnili složky. Hloupý omyl. Jenže Jiřík si omylu všiml až po jednání. Když zavřel své složky, s hrůzou hleděl na znak a barvu opoziční strany. Zpočátku se vyděsil, ale pak si uvědomil, že všechny názory obsažené ve složce byly totožné s názory jeho strany. Nikdo proti tomu, co obhajoval, nevystoupil. V první chvíli se uklidnil a s úsměvem si složky se svým kamarádem vyměnil. Zkontroloval obsah složky a zjistil, že ta jeho má stejný obsah jako ta, kterou před chvílí vyměnil.

Ale pak se stalo něco, s čím Jiřík ani jeho strana nepočítali: Jiříka cosi napadlo. Proč jeho strana dostala stejné složky jako opozice? Jiřík, místo toho, aby podobné úvahy hodil za hlavu, se začal ptát. A na jeho proč neexistovala uspokojivá proto. Úsměvy, dříve tak bodré, v jeho přítomnosti tuhly. Zanedlouho se dozvěděl, že je mladý a nezkušený a nemůže proto všechno posoudit v souvislostech. Jiřík přestal být zván na klíčová jednání a klíčové večírky. Zjistil, že na budoucí kandidátce už pro něj není místo. Šance potřebují i jiní mladí nadějní politici. Jiříka opustili opoziční kamarádi, pak straničtí kamarádi, opustila ho přítelkyně a pak ho zřejmě opustilo i štěstí.

Když se po čtyřech letech svého působení v parlamentu balil, nemohl si už ani vzpomenout, proč se vlastně do kanceláře poslance parlamentu dostal. Možná se kdysi domníval, že změní svět.

Teď kancelář čeká na jiného mladého nadějného politika. Snad se nebude tolik ptát. A to byl Jiřík vždycky tak hodný chlapec.