Silvestr měl odjakživa báječné nápady. Jeho život byl vzrušující jako silvestrovská noc. Miloval chvíle, kdy se rozléval adrenalin do žil, rozbušilo se srdce a život zachvátilo vzrušení. Proto miloval i práci, kterou nedávno získal.
Miluše Pagáč
Televizní zpravodaj. Právě teď ho nasadili na skvělou akci. Očekávalo se dramatické fotbalové utkání mezi dvěma kluby. Ostrava se už od rána třásla před náporem sparťanských fandů a Silvestr se třásl taky. Už od včerejšího večera pobíhal před fotbalovým stadionem a registroval náladu, počty policistů, koridory, brány, vstupy, alkohol, stupeň zelenosti trávníku, počty šál v klubovních barvách, vzkazy fanklubů. Byl odhodlán vyrobit nejfantastičtější reportáž všech dob.
Ostravou se potloukaly skupinky sparťanských a baníkovských fandů, ale až do první minuty zápasu nedošlo k žádnému incidentu. Silvestra to trochu mrzelo, protože měl zajištěny skoro všechny rohy Ostravy a kdyby se kdekoliv cokoliv šustlo, byl odhodlán být na místě jako první, dřív než policisté, lékaři a ostatní štáby. Avšak štěstí mu zatím nepřálo.
První vykopnutí míče odstartovalo obrovskou emocionální vlnu. Průběh utkání byl dramatický. Než se kdo nadál, Sparta prohrávala. Silvestr cítil ve vzduchu krev. Ještě měl šanci, ještě mohl divákům zpráv nabídnout nevídanou reportáž. Vystřelil ze stadionu těsně před ukončením zápasu a zaujal místo, kolem kterého měl za malou chvíli proudit rozvášněný dav.
Jak předpokládal, brány vychrlily za malou chvíli přímo na něj stovky lidí. Emoce duněly a on s vytřeštěnýma očima hleděl do kamery a vzrušeně sděloval zážitky ze zápasu. Cítil, jak napětí kolem něj sílí. Dav hlučel stále víc a slova nabývala na zřetelnosti. Dav hledal, na kom si zchladit žáhu. Policii se nedařilo udržovat tábory od sebe. Nepřátelé byli nebezpečně blízko, urážky svištěly vzduchem jedna za druhou. Za urážkami letěla plechovka. Lehká, prázdná, ani netušila, co odstartovala. Nad Ostravou zazněl zvířecí ryk a snesl se déšť kamení, hlíny, drnů a později i dlažebních kostek.
Silvestr statečně pobíhal mezi rozvášněnými fanoušky a poctivě se snažil natočit tu nejfantastičtější reportáž všech dob. Dostal kamenem po hlavě, svůj záměr však neopustil. Za krkem mu přistál drn. Silvestr cítil, jak mu za triko padají kousky hlíny a drobné kamínky. Nevzdával se. Dostal facku, ale ani ta ho neodrovnala. Kdosi ho srazil holí k zemi, pak ucítil ránu v žaludeční krajině, pak plival krev a brněla ho hlava. Jeho kameraman ležel opodál v kaluži krve. Kamera skončila v rukou anonymního umělce, který pro celý národ nasnímal Silvestra statečně zvracejícího krev po každém kopanci do břicha, Silvestra bledého jako stěna upadajícího do mdlob.
Bitka se přehnala během třiceti minut. Zanechala za sebou vytrhanou dlažbu, rozbitá okna, několik těl bezvládně ležících na ulici, pár kaluží krve a jednu fantastickou adrenalinovou reportáž.
