Zločiny lidí jiné kultury

Co se dneska v Evropě děje, to je k neuvěření. Zločinnost byla vždycky, ale taková brutalita a perverznost, jakou vidíme u lidí jiných etnik a kultur, je něco pro nás nepředstavitelného. Pro ně je to asi normální, my jenom žasneme

Dal jsem si tu práci a vybral jsem z našeho a zahraničního tisku (podotýkám, že ze seriózních zdrojů, ne z žádného bulváru) několik typických příkladů, na kterých chci dokumentovat neslučitelnost našeho chápání morálky a práva s morálkou právem těchto lidí. Záměrně používám zcela autentické jména, aby si ti, co mají ve zvyku takové věci zlehčovat, mohli snadno jednotlivé případy ověřit.

Jistá pan Ágip prodal svou dceru (ve své podstatě ji obětoval, protože si musel být vědom, jaká hrůza ji čeká) jen proto, aby si zajistil úspěch ve velmi riskantním obchodě. Když se vydal na obchodní cestu, která se mu poněkud protáhla, jeho žena Karima si našla milence, se kterým navrátivšího manžela zabila. To odhalil Ágipův syn Orgol a v rámci krevní msty nezabil jen matčina milence Abdulláha, ale kvůli pošpinění cti rodiny i matku. Pěkná rodinka, co říkáte!

Něco příšerného se stalo kdesi na Severu Německa, kde dva bratři Taleghaní a Alí zavraždli kvůli dědictví nevlastního bratra. Jeden z nich se pak stal milencem manželky toho druhého. Za nějakou dobu na to však jeho podváděný bratr přišel, ale nešel, jako by to udělal našinec, rozbít svému bratrovi hubu, ale dělal jakoby nic. Potom však zabil jeho děti, upekl je a naservíroval je ke společné večeři coby jehněčí.  To je příběh jak z nějaké báje, ale bohužel je to realita.

Muslimské ženy se nám prezentují jako cudná a pokorná stvoření. No, asi to tak vždy není, protože jistá Mellina, když ji její manžel Ibn Síná zavrhl (na což má podle muslimských zákonů svaté právo), tak neváhala ani chvíli a zabila jejich děti, neboť dobře věděla, jak na nich lpí, a že je to tak nejlepší způsob pomsty.

Krutost barbarů nezná mezí. Despotický vládce klanu Kabír vykastroval z následnických pohnutek svého otce Umara (provedl to, jen Alláh ví proč, srpem) a potom donutil svoji ženu Riheb, aby vždy při svém pravidelném těhotenství potratila a všechny ty plody postupně pozřel. Chápete to, normálně ty nenarozené děti sežral! Hrůza!

Omar se po delší době vrátil ke své rodině a první co udělal, bylo to, že zabil svého otce Ládina. Pak už na nic dlouho nečekal a skončil v posteli s vlastní matkou Imane . Nijak se tomu nebránila, ale slouží ji ke cti, že to nakonec neunesla a spáchala sebevraždu.

Tak to jenom tak pro ilustraci, co jsou zač ti „slušní“ příslušníci jiné „ vyspělé“ kultury.

Pokud Vám jsou tyto pravdivé příběhy nějak povědomé, vězte, že jste nelistovali ve stejných novinách jako já, ale pročítali jste třeba výpravný slovník antické kultury nebo knížky pana Zamarovského.

V prvním příběhu je Ágip Agamemnon, který obětuje dceru, aby uspěl v trojské válce, Karima je Klytaimnéstra, která ho podvádí s Aigisthem (Abduláhem), se kterým ho pak zabijí. Matku i jejího milence zabije Orestés, zde zvaný Orgol.

Druhý příběh je méně známá báje o dvou bratřích Thyestovi a Átreovi, ve kterém jeden zabije a upeče děti toho druhého.

Paní Mellina není nikdo jiný, než Médea, která zabije Iásonovi (Ibn Síná) děti, aby se mu pomstila, že ji opustil.

Kabír je vládce druhé generace bohů Kronos, který vykastruje svého otce Úrana (Umara) a ze strachu o pozbytí vlády požírá své nesmrtelné děti. To poslední, Dia, jeho žena Rhea (Riheb) nahradí balvanem a Zeus pak osvobodí své sourozence z Kronových útrob a společně s nimi porazí Titány.

Poslední příběh je pak nastíněná tragédie o Oidipovi (Omar), který zabije (aniž by to věděl) svého otce Láia (Ládina) a opět nevědomky se ožení s vlastní matkou Iokasté (Imane), která, když to zjistí, tak spáchá sebevraždu.

Těžko říci, jestli tyto báje a mytologické příběhy mají reálný základ, ale násilnosti se dějí od nepaměti. Ty obzvláště pikantní historky někdo zpracoval do epických eposů a divadelních her, které nás baví dodnes. Nicméně je z toho zcela jasné, že s lidmi (i bohy) jiné kultury (třeba té starořecké) to není fakt lehké.

~

Poznámka:  Fiktivní arabská jména nemají žádnou věcnou souvislost se skutečnými jmény z příběhů, pouze jsem hledal, kde to bylo možné, jazykovou shodu (někdy je to jen počáteční písmeno).