Zavolal Hitlerovi…

…a on mu vysvětlil, že to vlastně myslí dobře, že mu nezbylo nic jiného než vést válku, že by raději ten mír, a že když na něho budeme hodní, on bude na nás taky…

Pokud se Donald Trump chlubí tím, že vyjednal „měsíční mír“ spočívající v tom, že se nebude střílet na elektrárny, ale jenom na lidi, tedy na vojáky i civilisty, obytné domy, školy a nemocnice, tak to vypadá jako špatný vtip. Může to být předzvěst toho, že následně bude slavně dojednám trvalý mír, jehož podstatou bude legalizace připojení pětiny ukrajinského území k Rusku, odzbrojení Ukrajiny a její neutralita. A pak se ti ruští a američtí mírotvorci bratrsky podělí o ukrajinské nerostné bohatství, stejně jako o sféry vlivu. Blbé na tom může být to, že my se vrátíme do té ruské.

Moje osobní nedůvěra k americkému prezidentu pramení z toho, že v jeho hře už nejsou žádné ideály, spravedlnost, snaha pomoci napadené zemi a postavení se agresorovi, ale jde jen o kšeft a o bezohledné naplňování vlastních zájmů. Moc rád bych se pletl, ale nevěřím tomu, že spravedlivý, respektive přijatelný mír pro Ukrajinu lze politicky dohodnout. Jsem přesvědčen, že ho lze pouze vojensky nebo ekonomicky (vojensky a ekonomicky) vybojovat. Konečně Hitler a všichni jemu podobní museli být v historii nakonec poraženi nebo donuceni určitým způsobem kapitulovat, protože snaha se s nimi nějak po dobrém dohodnout dopadla vždy tragicky.

Nejen na Ukrajině, kde je to zcela pochopitelné, ale i ve válkou přímo nezasažené Evropě, si lidé zoufale přejí konec války. Těžko soudit, kolik Ukrajinců je ochotno akceptovat mír za jakýchkoli podmínek, ale možná to bude méně lidí než u nás. I takové přání Ukrajinců budeme případně muset respektovat, ale nutit je k tomu místo pomoci, je hanebnost mající podstatu zrady. Mohlo by se zdát, že rozdíly mezi mírotvorci a zrádci jsou nezřetelné, případně splývají, ale to je jen úhel pohledu, který se nám někdo neustále snaží implantovat. Reálně oni mírotvorci žádný diplomatický způsob nastolení spravedlivého míru neznají, protože evidentně žádný není. A pokud o tom neustále žvaní, tak zcela nepokrytě lžou.

Musím říci, že se mi dělá až fyzicky nevolno, když slyším na toto téma mluvit politiky, kteří mají ambice a s nimi i reálnou možnost stát se brzy politickou reprezentací této země. Myslím si, že by lidé měli o výše popsaném, alibistickém a amorálním postoji trochu popřemýšlet. Ta rádoby ušlechtilá fráze „my chceme mír, ne válku“, kterou kdekdo používá jako univerzální reakci na postoj k problematice, v sobě nese podlost, vyčůranost a bezbřehou dávku populismu. Jsme ve stavu, kdy jsou potřeba činy, nikoli kecy, do kterých různí Trumpové, Babišové, Ficové, Orbánové a jim podobní zaobalují svoji neochotu a neschopnost řešit situaci zásadově, morálně a čestně.

S Hitlery přece nelze vyjednávat tak, že budeme ignorovat jejich vinu, jejich zločiny a jejich odpovědnost. Pragmaticky vzato, případný konec války bude podmíněn ze strany Ukrajiny nějakými ústupky (třeba ztrátou Krymu, který je defacto ruský), ale ty ústupky nemohou mít charakter kapitulace, která by vedla k jejímu začlenění do staronového Sovětského svazu a následně by to neodvratně směřovalo k tomu, že se tam časem vrátíme i my.