Zastavení stíhání Andreje Babiše jako lest demokracie

Toto je polemika s článkem paní Lhotské, od jehož názvu se název toho mého liší sice jen jedním písmenem, ale naopak poněkud odlišná jsou moje stanoviska k této kauze a jiná jsou i má hodnocení obecných principů demokracie. 

„Test demokracie“ je klišé, které by v tomto případě mohlo mít nějakou reálnou podstatu jen tehdy, kdyby byly činěny nějaké nezákonné kroky, které by usilovaly o zvrácení rozhodnutí státního zástupce, případně ho bez důkazů vinily z podjatosti.  Mít odůvodněné pochybnosti neznamená nebýt demokrat. Možná je to spíše naopak, tupě, pokorně a bez reptání akceptovat rozhodnutí nějakého státního orgánu mi rozhodně nepřijde jako nějaký atribut demokrata. Mám pochybnosti? Žijeme v demokratické společnosti? Tak proč bych své pochybnosti nemohl vyjádřit?

Pokud u někoho nevzbuzuje pochybnost ona meritorní část odůvodnění státního zástupce, ve které je relativizováno, zdali nebyl Agrofert malou či stření firmou, nemusí asi přemýšlet o demokratických principech, ale jen o tom, je-li je schopen nějakého nezávislého pohledu. Podstatnou obecné kritiky také nemusí být pochybnost, jestli zastavení stíhání bylo zákonné, ale pouze to, jestli se stal skutek, který má možná charakter podvodu a nepochybně charakter amorálního jednání. V tomto smyslu podotýkám, že okamžikem odsouzení se zločinec stává zločincem jen z hlediska práva. Obecně je zločincem ten, kdo zločin spáchá, a to bez ohledu na to, je-li stíhán, usvědčen a odsouzen.

Nechci zpochybňovat v článku nastíněnou motivaci představitelů opozičních stran týkající se vlastních politických ambicí, na druhou stranu si nedovedu přestavit opozici, která by nějakým způsobem neventilovala výše uvedené pochybnosti. Volič takové strany by si musel myslet, že jsou ti lidé hloupí, nebo se svými politickými rivaly domluvení. V tomto ohledu je pak jistě nutné vnímat míru oné kritiky, respektive její cílení. Je nepřípustné – a pokud to někdo udělal, hanba mu – bez jasných důkazů vinit doktora Šarocha z nezákonného a někým ovlivněného rozhodnutí. V jistém smyslu však lze kritizovat systém, ve kterém je princip „in dubio pro reo“ doveden ad absurdum.

V článku paní Lhotské mě zaujala metafora s trojnožkou, která mi společně s těmi pochybnostmi evokovala štěpné verše z básně (písně) Karla Kryla Pochyby. Uvádím je na závěr jako pokus o odlehčení tématu, přičemž se mi stejně neodbytně připomíná ona krylovská „demokratůra“, kterou tento rebel nazývá to, co u nás dle jeho soudu vzniklo místo demokracie, a co já poněkud jemněji nazývám lstí.

~~~

…Má hlava tudíž dřela, pečujíc o chleba,
a ruka podepřela, kde mravů potřeba,
však otřel jsem se o ševce a žehral na verpánek,
výsledek - jizvy na lebce a rozražený spánek,
prašť jako uhoď.

Já hledal cestu pravou a našel útěchu,
že spojit ruce s hlavou povede k úspěchu,
však zapomněl jsem, nebohý, ač ševce mohu zmlátit,
že verpánek je třínohý a nesnadno jej zvrátit,
zavládl hrobař…

Pro ty, co tuto píseň neznají nebo si jí chtějí oživit, je celý její text i zhudebněná verze k dispozici zde:

https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/kryl-karel/pochyby-8521

https://lhotska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=727928