Yes, Mister Carter, Yes!

Zemřel americký prezident, kterého jsem docela dobře znal. Je však poněkud absurdní, že s nositelem Nobelovy ceny za mír, kterou na rozdíl od mnohých dostal právem, jsem se seznámil za poněkud podivných okolností.

James Earl Carter Jr., řečený Jimmy Carter byl 39. prezidentem Spojených států v době, kdy jsem počal „brát rozum“, respektive vnímat skutečnosti, které se váží k politice a k ideologiím. Informace o americkém prezidentovi a jeho počinech bylo reálně možné v socialistickém Československu sbírat jen z televizního zpravodajství jediné stanice a z Rudého práva. (To je poznámka určená zvláště pro mladší sympatizanty KSČM blábolící cosi o cenzuře, o omezování přístupu k informacím apod.). Jimmy Carter byl dle tehdejší mantry popisován jako pekelník všech pekelníků, který netouží po ničem jiném než vyhubit občany socialistického tábora neutronovou bombou, což asi nejlépe dokresluje video pod článkem.

Ideologicky nepokroucená historie však na Cartera nahlíží trochu jinak. Podotýkám jen, že neexistoval, neexistuje a patrně nikdy nebude existovat politik, jehož názory a počiny byly, jsou a budou všemi komplexně vnímány zcela pozitivně. Platí to i pro Cartera. Pro někoho byl příliš měkký a liberální, pro jiné jako demokrat málo zásadový při prosazování demokratických principů, nicméně:

Zásadně stabilizoval vnitřní politiku USA

Prosadil legislativu na ochranu životního prostředí (jako jeden z prvních významných státníků)

Zprostředkoval uzavření mírové dohody z Camp Davidu mezi Egyptem a Izraelem (alespoň se pokusil řešit problém, který je, jak je dnes jasně patrné, zcela neřešitelný)

Uzavřel dohodu o Panamském průplavu (připomeňme si, co by rád udělal Trump)

Měl zásadní podíl na prosazování kontroly jaderné energetiky

Navázal diplomatické styky USA s Čínou

Pokračoval v rozhovorech o omezení strategických zbraní (SALT 2)

Vyjednal odstoupení vojenské junty na Haiti (už jako bývalý prezident)

Vedl jednání vedoucí k normalizaci vztahů s Kubou (už jako bývalý prezident)

Nebyl, jak nám povídali, „otcem“ „neutronové bomby“, ale naopak se zasazoval o omezení a kontrolu nových jaderných zbraní.

Po dobu jeho mandátu Spojené státy nevedly žádnou válku, zásadním způsobem se nevměšovaly do islámské revoluce v Íránu (byl svržen proamerický íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví) a nereagovaly na invazi sovětských vojsk do Afghánistánu, což je možné vnímat jako projev slabosti, ale i jako snahu neeskalovat konflikt mocností. Diskutovat lze i o rozhodnutí o neúčasti amerických sportovců na XXII. Letních olympijských hrách v Moskvě, nicméně argument o souběhu olympiády a války v Afghánistánu má logiku.

Jimmy Carter zemřel včera pokojně v požehnaném věku sta let. Bez ohledu na to, jak kdo vnímá jeho prezidenství, tak po konci svého mandátu byl velmi aktivní, a to veskrze pozitivně. Významně se angažoval v charitě, přispěl k takřka kompletnímu vymizení onemocnění drankulóza a založil organizaci The Carter Centre, která rozhodně nemá za cíl rozeštvávat společnost a likvidovat politickou kulturu v zemi, jak můžeme sledovat u jiných prezidenských organizací. Téměř do konce svého života se snažil jako emisar řešit mezinárodní problémy smírnými prostředky a vždy prosazoval demokracii a lidská práva. Výkon jeho prezidentské funkce by mohl být inspirativní pro nastupujícího amerického prezidenta a moc by mě těšilo, kdyby si jeho postprezidenské aktivity vzali za své oba naši žijící bývalí prezidenti.

https://www.youtube.com/watch?v=BOtCaA8g_Gg

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jimmy_Carter