Vypadá jako Hřib, ale je to Satan

Dobrého hřiba lze od satana rozeznat snadno. Satani jsou u nás vzácní a kupodivu po dobrém provaření i jedlí. Lidově se v české kotlině satanem nazývá ledasco, třeba hřib žlučový, který s pravákem zaměnit lze, a také primátor.

Kritika pražského primátora občas skutečně zavání démonizací. Na Hradě sídlící holínkolizci autoritářských režimů jsou v tom přeborníci. Je těžko uvěřitelné, že prezident, který na mezistátní návštěvě, tedy na nejvyšší úrovni, je schopen skandálně zpochybnit oficiální politiku vlastní země, kritizuje někoho, kdo chce mít rámcovou smlouvu dvou měst apolitickou.

Tato situace tak vytváří pocit, že si prezident, který není nositelem zahraniční politiky státu, respektive který by ji měl ctít, si klidně může dělat politiku vlastní, a představitel města Prahy, který nechce mít v obecně apolitické smlouvě mezi Prahou a Pekingem formulace, které podmiňují spolupráci tím, že budeme akceptovat politiku čínského režimu, má držet hubu a krok. To je poněkud zvláštní.

Na primátora Hřiba se snesla kritika za to, že kazí česko-čínské vztahy, a tím komplikuje život nejen českému exportu, ale ohrožuje i bájné čínské investice u nás a překazil tím i vystoupení našich umělců za Velkou zdí.  Osobně bych řekl, že primátor Hřib naopak ukazuje ten správný model našeho vztahu k Číně: Můžeme s vámi obchodovat, můžeme spolupracovat, můžeme se různě „kulturně sbližovat“, ale nebudeme to činit z pozice toho, kdo bude z vděčnosti (ví bůh za co) chválit čínský režim a čínskou politiku.

Jsou naprosto nepřijatelné projevy loajality či snad dokonce podlézavosti směrem k čínskému režimu a jeho představitelům. Dělají-li to jiní, je to jejich věc, my to dělat nemusíme. Prezident Zeman mnohokrát hřímal o nutnosti být s čínským režimem zadobře, abychom si tím zabezpečili náš blahobyt. Realita je taková, že čínské investice nepřišly a čínské akvizice nepotřebujeme. Apolitický obchodní přístup k Číně nemusí ohrozit ani náš export, a vystupuje-li český prezident jako obchodní zástupce PPF, nemusí to dělat oficiální česká politika.

V tomto smyslu prezident nehájí zájmy České republiky, ale pouze zájmy svoje. Řekl bych, že jeho sympatie a podpora různých autoritářských režimů nejsou ani projevem nějakého politického kalkulu či ideologie, ale jsou jen projevem zoufalé prezidentovy touhy se do posledních sil ještě nějak významně prezentovat. Politikové západních demokracií se Zemana už poněkud štítí a v těchto zemích má kredit takové tragikomické figurky. Jediné, čím ještě může zaujmout, jsou jeho kontroverzní výroky a role užitečného idiota, který se poplácává s Putinem nebo Si Ťing-pchingem.

Nejsem žádným fanouškem primátora Hřiba a jsem i docela kritický i k jeho straně, ale jak už jsem uvedl, tento jeho dílčí přístup k Číně by měl být vzorem pro naši zahraniční politiku. V tomto smyslu mě příjemně překvapuje ministr zahraničí Petříček a kupodivu i ministr kultury Zaorálek, kteří i jako politici strany, jež prožívá těžkou krizi, v sobě dokážou najít zbytky důstojnosti představitelů suverénního státu, a nechovají se jako lokajové čínské provincie, což je naopak přístup hlavy státu.