Výměna prezidentů

Německo nám určitě nemusí být ve všem vzorem, ale v tom, jakou tam má podobu výkon funkce prezidenta, jak probíhá jeho volba, jací lidé se prezidenty stávají, a jak je tento úřad předáván, je to, myslím, příklad následováníhodný.

Sedmasedmdesátiletý Joachim Gauck, který měl značnou podporu politických stran i občanů své země, se rozhodl z důvodu pokročilého věku (je mu 77 a působí v porovnání s některými jinými prezidenty fyzicky i mentálně zdravě) již v dalším funkčním období nekandidovat. Vládní koalice, která s jeho kandidaturou počítala, hledala několik měsíců nového kandidáta, který bude přijatelný pro větší část politické spektra v Německu, stejně jako pro většinu Němců. Novým prezidentem byl drtivou většinou (931 z 1239 hlasů) Národního shromáždění již v únoru zvolen bývalý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier.

Tento dlouhodobě úspěšný a oblíbený politik v neděli formálně převzal na v sídle německých prezidentů, v zámku Bellevue, tuto funkci od prezidenta Glaucka. Ve svém prvním prohlášení hovořil o nutnosti uchování svobody a demokracie ve sjednocené Evropě a dbát a dohlížet na dodržování demokratických ideálů a korektního politického boje v Německu, tedy v pokračování toho, co dělal jeho předchůdce.

Nechci skrývat, že jsem Joachima Gaucka, co by německého prezidenta trochu Němcům záviděl a myslím, že to bude podobné i u jeho nástupce. Stejně tak oceňuji tento způsob volby a určitou noblesu předání úřadu. Pravomoci německého prezidenta jsou podobné jako našeho, ale výkon funkce je patrně chápán jinak. Prezident je osobnost, která nejenom deklaracemi, ale i svým počínáním reprezentuje stát a dbá na smír v zemi. Nelibuje si v kontroverzích a nerozděluje společnost, čemuž pochopitelně přispívá i skutečnost, že není volen přímo.

Tento rok bude ve znamení prezidentské kampaně u nás a už nyní si připadám jako příslušník národa nezpůsobilého si volit prezidenta referendem. Přestože je šance mít opět v České republice důstojného prezidenta, bude kampaň procesem, ve kterém bude jedna část národa upřímně nenávidět druhou a z přímé volby ustanovený prezident bude ony animozity stírat jen velmi těžko, ať jím bude kdokoli.

Německo pro nás jistě nemusí být ve všem vzorem, ale kulturnost národa se dá vysledovat i z kulturnosti jeho politiků i s tím, jakým způsobem se na své posty dostanou. V Německu by díky slušné politické kultuře a politické úrovni většiny obyvatelstva asi nebyla přímá volba prezidenta nějakým celonárodním problémem, přesto se k tomuto kroku Němci neuchýlili. U nás možnost přímé a svobodné volby předběhla s ohledem na naši kultivovanost dobu. Snad ne věky.