Vy jste nekoukali holkám pod sukně?

Pokud ano, pak se z vás v dospělosti stali narušení jedinci, kteří porušují práva žen, sexuálně je obtěžují a týrají. Zamezit tomu má i cenzura „závadné“ literatury.

Ten, kdo nezažil nebo nepochopil, jak funguje skutečná cenzura zavedená režimem státu, měl by být s používáním toho slova hodně opatrný. Z obecného a lingvistického hlediska může mít cenzura mnoho podob, a to nejen těch negativních, například autocenzuru lze chápat vesměs pozitivně. Státem organizovaná cenzura nemá v demokratické společnosti místo, ale je třeba jasně od cenzury odlišovat vymáhání dodržování zákonných norem, a také to, co „cenzuruje“ nějaký soukromý subjekt či jedinec, a o tom bude v tomto článku řeč.

Nakladatelství Albatros Media stáhlo z trhu knihu Jana Žáčka Fotbalový král. A k tomu ještě zrušilo dotisk úspěšné a dle mého soudu i velmi dobré knihy. Proč? Na údajně závadný obsah knihy upozornily některé komentáře a příspěvek na instagramovém účtu „Moderní sebeobrana“. Přijde mi docela šílené, že nějaký negativní komentář a příspěvek na sociálních sítích může vyvolat „cenzorský“ zásah. Nakladatelství to vysvětluje tak, že první vydání ještě neschvalovali současní redaktoři, kteří asi nyní na základě kritických ohlasů jaksi prohlédli.

Co se tedy vlastně stalo? Nakladatelství akceptovalo kritiku na „závadný“ obsah knihy. No, to už tady bylo, dobře si to pamatuji, ale to, co nás tehdy neskutečně štvalo, iniciovali představitele státu a jeho zmrveného režimu a zločinné ideologie. Nyní se nic takového nestalo a neděje. Žádní státní úředníci a straničtí funkcionáři nedozorují to, co se vydává za knihy. Pouze v případě, že je shledáno podezření na porušení zákona, prověřují to orgány činné v trestním řízení a podnět k tomu může dát kdokoli. To ovšem není tento případ, neboť se nic takového nestalo.

Podíval jsem se na instagramový účet „Moderní sebeobrana“, což je prezentace hnutí, které obecně vystupuje proti obtěžování a násilí, a na základě toho bych si nedovolil rozporovat vše, co je na něm uvedeno a co se ono hnutí snaží prosazovat a pod některé příspěvky a aktivity bych se i klidně podepsal. Nicméně i v tomto případě platí, že dobré úmysly mohou mít špatné prostředky a velmi škodlivé dopady.

Pustit se do kritiky hnutí a s tím i názorů a postojů, které chrání práva žen, usilují o emancipaci, vystupují proti obtěžování, ponižování a týrání žen, brojí proti šikaně atd., znamená pro mě osobně, pustit se na velmi tenký led. To proto, že principiálně s těmi názory a postoji souzním. Nicméně, jak to tak bývá, ďábel se skrývá v detailu, tedy v míře, v prostředcích a také v tom, že se z bohulibé činnosti vyvine určitá ideologie a s ní nutně i její fanatičtí zastánci. Výsledkem pak může být to, že z mého pohledu zcela neškodný text (úryvek si můžete přečíst v tomto odkazu) někdo označí za „kacířský“ a začne usilovat o jeho „veřejné pálení“.

Zásadní problém však nespatřuji v tom, že nějaký aktivismus v určité oblasti přestane pomáhat a začne spíše škodit, ale v tom, že ti, kteří mají právo rozhodovat, aktivistům podlehnou, a to i v případě, že je k tomu tlačí nevýznamný subjekt s minoritními názory. Pak se může stát to, že se takto počne chovat i stát. Zákonodárné sbory začnou vydávat kontroverzní zákony, výkonná moc je prosazovat a tímto způsobem se lze nakonec dopracovat i k té cenzuře, k té „pravé“ cenzuře.

Smutným výsledkem nakonec může být, že ušlechtilé a užitečné aktivity jsou takovýmito počiny zdiskreditovány, tedy že lidé, kteří bojují za práva žen, brojí proti jejich obtěžování, ponižování a týrání či sexuálnímu násilí, začnou být vnímáni jako fanatici, kterým vadí v textu knihy věty o tom, že se kluci koukají holkám pod sukně.