Pěkně jste tu báseň parodoval. A v úvodu blogu jste vystihl jeden podstatný prvek. Bolševismu a hrůzám z něj plynoucích se zaprodali dobří básníci a vůbec literáti a umělci. Alespoň u nás, což si vysvětluji tak, že před únorem 1948 byli u nás prakticky veškeří kvalitní literáti levicoví a zřejmě si nějak nedovedli představit, čeho jsou bolševici schopní.

Za úplně nejlepší ve vaší básničce považuji verš, že se "Masarykové mění v Leniny" . Nedávno jsem na to konkrétně natrefil při své práci na historii školství v jedné obci blízko Prahy (dnes už součást Prahy). Někdy v roce 1946 či 1947 se začala ve škole oslavovat výročí Lenina, ale ještě stále se připomínal Masaryk coby prezident Osvoboditel, naposledy ve školním roce 1948/1949. V následujícím školním roce už Masaryk ze školních oslav zmizel a zůstal jen Lenin, ale k němu samozřejmě Gottwald, Stalin, ruská říjnová revoluce, únor 1948, kdy prý "dělnická třída dokázala, že si svá práva dokáže nejen vybojovat, ale i udržet" a už to jelo na plné obrátky. V roce 1949 byly poprvé uspořádány v listopadu dny československo-sovětského přátelství, pozdější měsíc československo-sovětského "zostřeného" přátelství atd.

Děkuji. Byl jsem trochu reakcionářské dítko. Otec mě k tomu přivedl jaksi oklikou přes literaturu, ale prarodiče se s antikomunistickou masáží nepárali. Staré tetičce jsem musel svoje výtvory pravidelně číst, úplně se tetelila blahem. Maminka to nerada slyšela, mínila, že mě zaručeně zavřou, prarodičům naopak přišlo lepší být zavřený než servilní, to mi moc imponovalo. Nicméně, jak už jsem psal, v osmdesátých letech to už nebyla volba buď a nebo.

V mládí jsem "trpěl jak zvíře", jak se mnou zbožňovaní básníci po válce zaprodali. Předválečné nadšení jsem jim někdy věřil, ale padesátá léta už byla prostituce. Až později mi došlo, že umělecké kvality nejdou ruku v ruce s těmi morálními. A je to i obráceně, ne všichni protirežimní autoři mi přijdou jako dobří literáti. Tam mám naopak někdy pocit, že se jejich dílo vyzdvihuje z ideologických a ne uměleckých hledisek.

Často se také poslední dobou zamýšlím, často se toho také dotýkáme i v diskusích, jak je důležité hájit určité obecné principy, a to někdy jen zdánlivě pro ně samé, ne z žádného aktuálního , tím méně zištného důvodu. I v tomto ohledu mi přijde " Únor" jako memento.

Děkuji za komentář

Ještě jednou slova jiného básníka:

"Pětadvacátý únore, který se třpytíš jako šňůra perel na labutí šíji dělnického hnutí..."

A lidová moudrost: Únor bílý pole sílí, únor rudý pole chudý.

Karma!

Díky.

Karma, já si dovolím přispět pěti etapami naší revoluční přeměny:

1.revoluční horečka

2.porevoluční vystřízlivění

3.hledání viníků

4.potrestání nevinných

5.vyznamenán nezúčastněných

To je přesné.

A hrdý buďžes vytrval,

žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí.

Jo, jsem opravdu trochu hrdý na to, že jsem měl už v sedmnácti docela jasno a ani později jsem si "neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí". Děkuji moc za milý komentář.