V Českém svazu bojovníků za svobodu by měli být jen bojovníci za svobodu

To by logicky mělo vylučovat členství, tím spíše předsednictví z řad konfidentů StB a jiných přisluhovačů komunistického režimu, stejně jako různých „svazáků“, kteří nikdy proti ničemu nebojovali, a pokud ano, tak na opačné straně

Rozhodně se nechci dotknout nikoho, kdo jakkoli bojoval proti totalitním režimům, tedy proti nacismu a komunismu. Naopak cítím k těmto lidem velkou úctu, a to už jen proto, že byli vždy ve společnosti v zoufalé menšině a i pasivní odpor byl mnohdy projevem velké statečnosti. O to méně chápu, jak se do řad těchto lidí mohli vetřít paraziti, kteří nejenže proti ničemu nikdy nebojovali, ale dokonce činili pravý opak. Obecně by tedy měla být odbojová činnost podmínkou členství, a nikoli členství prostředkem jakéhosi kvazi boje za svobodu.

Nechci zde podrobně rozebírat osobu předsedy ČSBS Vodičky, který jen svým členstvím (tím spíše předsednictvím) diskredituje celou organizaci, jeho xenofobní výlevy, ani počiny jako bylo vyznamenání Zdeňka „Mlátičky“ Ondráčka. Myslím si, že tyto skutečnosti oprávněně přiměly k ukončení členství mnohé bývalé členy. Rozumím i starým odbojářům, kteří v řadách této organizace zůstali, oni na cti netratí, naopak je hanba, že se mezi ně vetřeli různí vyčůraní „aparátčíci“ a pseudobojovníci.

Závěrem si sám odpovím na otázku: Proč nejsem členem ČSBS? Odpověď je snadná: Moje činnost v dobách minulého režimu se rozhodně nedá nazvat bojem a k boji za svobodu v současnosti není třeba organizovat se v takovéto organizaci. K tomu stačí nevolit politické strany a politiky, kteří naši svobodu ohrožují a naopak podporovat osoby a myšlenky, které svobodě slouží.