Úsvit canofobie

Když zjišťuji, jaké podpoře se v naší společnosti začaly těšit názory islamofobů, říkám si, že bude lepší psát zase o psech. Dokud to jde. Obávám se totiž, že až slavně zvítězíme nad českými islamisty (nad všemi třiceti), bude potřeba najít jiného nepřítele. Proč by to nemohli být chovatelé psů.  

Úplně ty jasné vidím tu budoucí tiskovou zprávu:  Občanské hnutí -  Nebezpečné psy v České republice nechceme -  svolává demonstraci na tuto sobotu na Staroměstské náměstí.

Kdo se zúčastní z celebrit:

Bývalý předseda bývalého hnutí Úsvit dnes předseda podsekce „Japonská bojová plemena nechceme,

bývalá poslankyně bývalé parlamentní strany ODS, dnes předsedkyně podsekce Velké černé psy nechceme,

bývalá předsedkyně bývalé strany Suverenita dnes předsedkyně podvýboru Cizí velká plemena nechceme,

dále bude přítomen ředitel Ústavu pro dokumentaci zločinů bojových plemen

a ředitel Ústavu pro dohled nad kynologickými spolky,

nebude chybět rektor Jihočeské univerzity, dříve řadový profesor, který se zasloužil o vznik katedry Canofobie na výše zmíněné univerzitě.

 A jiní vzácní hosté.

Na shromáždění se předpokládá diskuse na tato témata.

Je pes přítel či nepřítel člověka?

Jak velký může být nebezpečný pes?

Má být povinný GPS lokátot pro každého psa a jeho pána?

Může být zastřelení psa bez náhubku a vodítka přestupkem?

Můžou být nebezpeční i psi plemen, která nikdy na nikoho nezaútočila?

Připadá vám taková vize absurdní? Mně ne. Kdykoliv se stane nějaký incident, canofobové  jsou náhle všude a začnou vytvářet seznamy ras bojových plemen, seznamy míst, kam psi nesmí, pravidla pro zabezpečení psa na veřejnosti, obhajovat nutnost GPS lokátorů všech psů, navrhovat utrácení psů, které si jejich majitel v dané lhůtě nevyzvedne a podobně.

Zastánci těchto zásad budou argumentovat následovně:

Rotvajler je nebezpečný, protože nedávno ve Francii pes tohoto plemene roztrhal několik dětí. Každý rotvajler. Zakážeme chov a existující psy uzavřeme do registrovaných zařízení nebo je utratíme.

Pes musí být na veřejnosti veden na vodítku a s náhubkem, protože okolojdoucí lidé z něho mají strach.

Pes nesmí do potravinářských, restauračních zařízení, veřejných budov a do míst, kde se zdržují děti, protože je špinavý, přenáší nebezpečné nemoci a parazity.

A tak dále.

Kdybychom vzali v potaz pouze statistiku - poměr mezi počtem jedinců a násilnými činy, které způsobily zranění nebo smrt, zjistili bychom, že člověk předstihuje psa o dva, možná o tři řády. Člověk je nebezpečný tvor. A nejen potenciálně. Po světě chodí (bez košíku a GPS registrace) jedinci, kteří násilný čin někdy (a ne jednou) spáchali. Nic a nikdo nás před nimi nechrání. Tedy někdo přeci. Respekt vzbuzující pes.

Ještě kuriózněji by vypadala statistika rasově a nábožensky motivovaných trestných činů spáchaných minoritou proti majoritě. U nás tedy určitě.

Potkávám denně lidi, ze kterých mám strach, respektive mám strach, že je potká třeba na nevhodném místě a v nevhodnou dobu moje dcera. A nemohu s tím nic jiného dělat, než dceři radit kdy a kam má chodit, a co dělat, když… A nejsou to ti, kteří nosí hidžáb, turban, jarmulku, oranžové sárí, kutnu nebo orlí péra v čelence. Tedy mohou to být i tito, ale ne proto, že svým zjevem upozorňují na svoji rasovou či náboženskou příslušnost.

Existují nebezpeční psi i nebezpeční lidé. Důvodů je mnoho. Mnohé jsou i společné:

Geny. Je nám oběma dána do vínku agresivita a je jenom na nás, abychom ji dokázali tlumit sami v sobě i ve svých psech.

Nedostatek zájmu a lásky. Každý chovatel vám potvrdí, že na povahu psa má zásadní vliv prvních pár týdnů života a doba dospívání. Nevím, jestli to potvrdí i každý psycholog, ale harmonická rodina a láskyplná výchova je jistě dobrou prevencí.

Uplatnění ve společnosti. Pes potřebuje cítit zájem svého okolí a vhodnou práci. Člověk také.

Zázemí. Toulavý, bezprizorní pes může být potenciálně nebezpečný, stejně tak člověk.

Dostatek. Nuzota z lidí lotry činní a vlky z lesů žene hlad…, napsal F. Villon v patnáctém století. Platí to dodnes. Pro lidi, vlky i psy.

Mohu si do těchto podobenství libovolně dosadit:

-nebezpečného psa, kterého učinil nebezpečným nezodpovědný nebo vyšinutý člověk

-syrského kluka, který nepoznal nic jiného, než bídu a válku

-týrané zanedbané české dítě, vyrůstající střídavě v ústavu a u kriminálních rodičů

-alžírského výrostka z předměstí Paříže, osud, kterého je ukradený všem, rodině i státu

-rozmazleného, v přepychu žijícího českého (nebo třeba amerického) hošíka, který dostává místo lásky, zájmu a dohledu nad svými aktivitami, jen peníze

- nigerijského mladíka, kterému dá verbíř Boko Haram to, co nikdy neměl. Boty, uniformu a naději, že neumře hladem ani na epidemii.

-dva norské kluky, kteří místo aby žili spolu se svou genetickou matkou, žijí odděleně pod dohledem státu.

Možností je noho.

Činíme zodpovědnými za vše špatné systémy a náboženství. Mají na tom jistě svůj podíl.

Ale hlavní podíl na tom máme my sami. Každý z nás sám na svém vlastním místě.

Kdybychom přestali učit děti soudit psy podle čumáku, lidi podle barvy kůže, víry a majetku, bylo by po problému. Začít však musíme každý sám u sebe.