Třikrát velký grýndýl, prosím!

Můžeme uzavřít takovou dohodu? Vy nám ten grýndýl připravíte a my ho budeme implementovat tak dlouho, jak dlouho to ustojíme.

Vyslovte v deset večer v nádražní hospodě slovo „Green Deal“. Devět z deseti rozparáděných hostů vám stručně a jasně vysvětlí, co že je to za svinstvo. Bohužel se nám totéž pokouší vysvětlovat nejen pologramotní opilci, kteří to asi nemají ze své hlavy, ale i lidé prezentující se jako intelektuálové, ba co dím, „ekonomové“.

Řekl bych, že jen úplný ignorant může tvrdit, že „Green Deal“ vznikl jako ideologický nástroj jakési změny společenského řádu. Ne, takhle to vskutku není a je velmi snadné to doložit. Byla-li v počátku zcela logická a opodstatněná snaha ideologizována a dnes je bohužel jako ideologie používána, neznamená to, že podstata té snahy je principiálně špatná.

Ono je to spíše opačně. Z odporu proti důsledkům Green Dealu se stal nástroj proti nutným řešením globálních problémů lidstva, nositelům těchto počinů a potažmo i institucím, které si vzaly za cíl zpomalit proces zneobydlení této planety. V té nejprimitivnější podobě je odpor proti Green Dealu tímtéž jako odpor proti EU a evropské integraci jako takové.

Vůbec nemíním zpochybňovat skutečnost, že tato klimatická smlouva byla nešťastně uchopena a následně je politicky zneužívána. To ovšem neznamená, že není nutné dělat velmi nepopulární kroky k odvrácení klimatických a ekologických změn, které v blízké budoucnosti lidstvo zasáhnou nebo již zasahují, aniž bychom si to chtěli připustit.

Odpor proti podstatě Green Dealu (ne proti jeho ideologické podobě) je tak jen projevem našeho sobectví, naší neochoty slevit z vlastního pohodlí, luxusu, prospěchu a zcela zásadní nechutí řešit to, v jakém světě budou žít naše děti a vnoučata. Mnohé snahy dehonestovat zelenou dohodu jsou tak jen projevem zcela amorálního přístupu.

Docela nedávno jsem se jednoho zavilého kritika Green Dealu zeptal, co bychom tedy měli dělat, aby se dalo na planetě Zemi třeba za sto let ještě žít. Díval se na mě jako na pitomce, ale přeci jenom si před svědky netroufl tvrdit, že bude za sto let všechno v pohodě: Že nedojdou fosilní paliva, že klimatické změny (ať už je způsobuje cokoli) nezpůsobí zcela fatální společenské, hospodářské a politické problémy a že exhalace a ekologické problémy zemi neohrožují.

I úplný ignorant totiž ví, že tomu tak je. Není ovšem od kritiků Green Dealu slyšet, co tedy dělat, aby se katastrofické scénáře nenaplnily. Mohu souhlasit s kritikou ideologizace Dohody, ale to přeci neznamená, že tím to má skončit. Nebo je snad lepší na potápějícím se Titaniku tančit, a ne se snažit srážce s ledovcem zamezit?

Je snad rozumné dále chrlit auta s klasickými spalovacími motory, když s určitostí víme, že do nich nebude za pár desítek let co nalít. Je snad nerozumné hledat všemožné alternativní zdroje energie, když ty standardní nutně dojdou. Není snad dobré snažit se jakýmkoli způsobem omezit emise skleníkových plynů, zvláště oxidu uhličitého, jehož rostoucí obsah v atmosféře je mimo jakoukoli pochybnost fatálním nebezpečím. Myslí si snad někdo, že ke globálním řešením lze dojít jinak než dohodami?

Přiznávám, že skepticismus v rámci našeho rozvráceného světa řešícího absurdní mocenské zájmy je v tomto ohledu docela namístě, ale bez enormní snahy hledat řešení nastupuje filozofie „po nás potopa“, a s tímto přístupem se osobně nedokážu ztotožnit a chci věřit i tomu, že ani těm, kteří dnes blábolí o „hrůzách“ Green Dealu není úplně jedno, jak bude vypadat svět, ve kterém budou žít jejich potomci.

Moc mě mrzí, že ideologie převálcovaly ratio „Dohody“, a to ne proto, že za pár let nemají vyjíždět z fabrik auta na fosilní paliva, ale proto, že se tím diskredituje celá ta snaha něco smysluplného učinit. Kritika fatálních chyb Zelené dohody pro Evropu je zcela na místě, ale každý takový kritik by se měl omezit na ty chyby, neměl by dezinformovat, ale naopak, má-li tu schopnost, seriózně informovat a hlavně nabízet nějaká řešení. A pokud žádná lepší řešení nemá, měl by mlčet.

Předpokládám, že bylo pochopeno, že na místě, o kterém píši, se pod pojmem grýndýl míní zelená, anobrž fefrmincka. To mi přijde vtipné, ale trochu se obávám, že uživatelé onoho pojmu to neberou jen jako nadsázku, ale považují Greem Deal za synonymum slova „blbost“.