Toto není apokalypsa podle svaté Grety

Je to Zpráva o dopadech globálního oteplování na život na Zemi, ve které se předvídají kataklyzmatické povětrnostní jevy, požáry, neobyvatelnost mnohých regionů, snížení životní úrovně, obrovské migrační vlny i nepokoje a války. 

V jednom z minulých článků jsem se podivoval nad tím, kolik lidí a s jakým nadšením řeší osobnostní charakteristiku, názory a aktivity ekologických a klimatických aktivistů, aktuálně asi nejvíce Grety Thunbergové, a jak málo z nich se věnují reálným problémům naší planety, které již existují a hlavně které nás čekají. Abych nebyl ten, kdo jen zbytečně řeší ty, co něco zcela zbytečného řeší, předkládám určitou vizi, která není dílem nějakých pomatených bojovníků, ale naopak seriózních a zdrženlivých odborníků. Jelikož je to vize, neznamená to, že v danou dobu v budoucnosti přesně takový stav nastane. Jelikož to však má být i varování, je to spíše popis toho horšího scénáře. To však neznamená, že to nakonec nemůže být i optimistický předpoklad blížící se apokalypsy.

Dopady globálního oteplování pociťujeme už nyní a je docela jedno, jestli je to proces způsobený pouze lidskou civilizací nebo tomu lidská činnost pouze přispívá. Na každý pád je jisté, že lidstvo může proces oteplování zpomalit, a to zcela zásadně. Bude to nutnost, protože se zvyšující teplotou se budou dopady stále zhoršovat. Některé spolu totiž úzce souvisí. Narůstající sucho a zvyšující se teplota například v některých regionech zvýší počet požárů, zatímco jiná místa ohrozí stoupající hladina oceánů v kombinaci s častějšími povodněmi. Obojího jsme aktuálně svědky, přičemž budoucí stav se může od současného dramaticky lišit, a to právě podle toho, zda se nám podaří oteplování zmírnit.

Jelikož se Pařížská dohoda ukazuje jako populistická šaškárna, nenastane od roku 2020 žádné snížení emisí oxidu uhličitého, k níž se státy zavázaly. V následujících letech se sice některé jednotlivé země produkci oxidu uhličitého snížit pokusí, tato snaha však kvůli ignoraci problému zásadními producenty nebude příliš úspěšná. Skleníkový efekt se zhorší, ale extrémní výkyvy počasí dopadnou spíše na neobydlené oblasti, takže to nevzbudí mnoho pozornosti. Některá města častěji potrápí vedra a v Alpách, Skalistých horách a Andách ubude sníh.

V roce 2030 dosáhne nárůst oteplení hodnoty 1,5 stupně. Jelikož nenastanou žádná globální opatření, některá pobřeží zasáhnou přírodní katastrofy spojené se silnými tropickými bouřemi. Subsaharská Afrika, Střední Asie, Severní a Jižní Amerika a Austrálie se budou dále vysušovat, budou se množit požáry i kalamity způsobené škůdci. V postižených oblastech se sníží produkce potravin, nastane ještě větší nedostatek pitné i zavlažovací vody, což v zaostalých zemích vyvolá vlnu migrace, ve vyspělých zemích spíše jen počátek určitého diskonfortu. Bude se prohlubovat kataklyzmatický charakter počasí. Tak jak budou někde výraznější sucha, budou jinde silnější bouře, monzunové deště a s nimi související katastrofální záplavy.

Ve třicátých letech 21. století se nárůst oteplení přiblíží ke 2 stupňům. Všechny kontinenty budou sužovat vlny veder. V tropických oblastech a asijských velkoměstech budou mít vedra smrtící efekt, a to zejména na ty nejchudší, kteří nemají prostředky se následkům extrémních teplot bránit. Sucho se rozšíří ze Středomoří, Střední Ameriky, Amazonie a jižní Austrálie do všech sousedních oblastí. V jihovýchodní Asii se budou stále stupňovat přívalové monzunové deště spojené se silnými záplavami. Mnoho ekosystémů zcela zanikne, například korálové útesy, mokřady a řada lesů napříč planetou. Amazonie bude čelit historickému suchu, které bude dále umocňováno kácením deštného pralesa. Po celé planetě budeme čelit katastrofálním požárům. Budou častější hurikány, a to nejen v tradičních oblastech Střední Ameriky, stejně jako tajfuny v jihovýchodní Asii.

Roky trvající sucha způsobí neúrodu obilí ve východní Evropě, Rusku a na Velkých pláních v USA. Cena potravin stoupne a s tím také počet lidí, kteří nebudou mít dost peněz na jídlo. Rozšíří se chudoba a nedostatek jídla v některých částech světa a klesne doba dožití. Tím pádem narostou nepokoje a dají se očekávat migrační vlny dosud zcela nepoznaných rozměrů. Nejhůře postižené země se stanou politicky nestabilní, protože státy přestanou plnit svoje základní funkce. V této oblasti počnou problémy i ve vyspělých státech euroatlantické civilizace.

Země produkující největší množství oxidu uhličitého se pokusí rychle prosadit plán na výsadbu stromů, které by oxid uhličitý z atmosféry zachytily. Teprve v tuto chvíli nastoupí obrovské investice do obnovitelných zdrojů, to ovšem již bude pozdě a tento proces bude probíhat nekoordinovaně, protože míra postižení se bude v různých oblastech a v různých zemích diametrálně lišit. Počnou se rozpadat mezinárodní struktury protože každý stát se začne zajímat hlavně o své vlastní zájmy. Vzrostou ceny energií, protože se zvýší poptávka a bude chybět infrastruktura k novým zdrojům. Tudíž přijdou i rozsáhlé výpadky elektřiny. Globální i lokální oteplování poroste stále rychlejším tempem, zatímco mezinárodní debaty o řešení krize začnou teprve teď mír seriózní charakter.

Do roku 2100 přes veškeré snahy vzroste míra oteplení minimálně o 3 stupně a dál bude stoupat. Produkce oxidu uhličitého se sníží, ale tím se proces oteplení nezastaví. Svět tak jak ho známe zmizí, všude klesne životní úroveň, někde únosně jinde zcela dramaticky. Svět bude zásadním způsobem rozdělen, některé oblasti se stanou neobyvatelnými, budou problémy s vodou, dramaticky klesne úrodnost, zcela se změní struktura ubývajících lesů, oceány budou téměř bez života, což opět přispěje k chudobě a hladu v mnohých oblastech. To vše vyvolá katastrofální migrace a válečné konflikty. Mnoho ekosystémů bude nenávratně poškozeno, mnoho živočišných a rostlinných druhů vyhyne, lesy poničí rozsáhlé požáry. Led na pólech bude odtávat stále rychleji, takže některé ostrovní a pobřežní národy budou kvůli zvýšené hladině oceánů hledat útočiště u jinde. Ekonomické ztráty způsobené klimatickými dopady, politickou nestabilitou a zničenými ekosystémy, budou drtivé.

Toto je výtah ze Zprávy o dopadech globálního oteplování na život na Zemi, kterou představili vědci 8. srpna v Ženevě v rámci Mezivládního panelu pro klimatickou změnu. Dosavadní oteplení o jeden stupeň Celsia oproti době před průmyslovou revolucí má podle odborníků mnoho negativních dopadů už dnes. Klíčové podle nich bude, zda se nám v průběhu příštích let podaří udržet oteplování na hranici 1,5 stupně, jak k tomu vyzývá Pařížská dohoda z roku 2015.

Je jistě zbytečné šířit paniku apokalyptickými scénáři, které předpovídají úplný kolaps planety do deseti či dvaceti let, ale je krajně nezodpovědné, a to se netýká jen politických garnitur, ale každého z nás, ignorovat zcela reálná rizika a bláhově se utěšovat, že nás jen straší nějací pomatení aktivisté nebo podobně pomatení vědátoři. Konečně, jak už bylo uvedeno, již dnes jsme svědky různých změn i kalamit. Možná ne všechny jsou důsledky globálního oteplování, ovšem naopak globální oteplování není jedinou globální hrozbou. Problémem je přelidnění, problémem je dohledné vyčerpání fosilních paliv, problémem je politická nestabilita v mnohých oblastech, stejně jako bipolární rozdělení světa, které vede k absurdním investicím do zbrojení, místo toho a by se příslušné prostředky investovaly do opatření, která mohou lidstvo zachránit.