To jsou ti hodní komunisté!

Není komunista jako komunista. Jsou zlí komunisté, které známe jen z vyprávění, a pak jsou komunisté hodní. Ti jsou přátelští, pokrokoví, a tudíž i užiteční.

Ti hodní komunisté vlastně ani nejsou komunisté, nejsou takoví, jaké je známe z antikomunistických mýtů, jenom se tak jmenuje ta jejich strana, říkají si soudruhu a soudružko a z marxismu-leninismu, proletářského internacionalismu, stalinismu a maoismu si vzali jenom to dobré.

Někoho by mohlo napadnout, proč se komunisté pořád jmenují komunisté, když vlastně s tou zločinnou ideologií už nemají nic společného? Je to trochu divné, protože propagace komunismu stejně jako nacismu je dle § 403, § 404 a § 405 platného Trestního zákoníku trestná.

Dle této logiky bych tak asi mohl klidně propagovat nacismus a velebit Adolfa Hitlera s tím, že nesouhlasím s některými aspekty této ideologie, respektive je považuji za překonané a do současné doby neaplikovatelné. Mohl bych tedy legálně založit pokrokovou a demokratickou neonacistickou stranu? No, nejsem si tím jistý.

Ten zmatek je patrně zaviněn tím, že se pořád nějací havloidi snaží původní ušlechtilou ideu komunismu srovnávat s nacismem. Hrůzy, které se staly ve jménu komunismu, ale přeci nezpůsobila ta myšlenka, ale spáchala je nějaká lidská monstra. Ale není tomu tak i v případě fašismu či nacismu?

Teď už vážně. Komunismus je utopická ideologie, která, dejme tomu, v době svého zrodu, neměla přímo zločinný charakter. Když je však řeč o zrodu idejí komunismu, musíme putovat hodně hluboko do minulosti, protože myšlenky rovnostářské beztřídní společnosti se táhnou celými lidskými dějinami. Objevují se v myšlenkách filozofa Platóna, v počinech Spartaka, v úvahách církevních reformátorů, ve filozofii osvícenců, sociálních reformátorů 19. století, na které navázali Marx s Engelsem, kteří teorii komunismu dotáhli do z dnešního pohledu problematické podoby.

Marxismus sice s revoluční, tedy násilnou formou změny režimu kalkuluje, nicméně těžko vinit Marxe s Engelsem z hrůz leninismu, stalinismu či maoismu. Ze stejného důvodu nemusíme odsuzovat nositele komunistických idejí z konce 19. a začátku 20. století, a to především z řad umělců, kteří mohli upřímně tyto myšlenky považovat za pokrokové.

Problém s vnímáním komunismu nastává po ruské revoluci v roce 1917, a hlavně po době následné. Hrůzy ruského bolševismu mohly a měly všechny snílky a idealisty vrátit do reality a přinutit je zamyslet se nad tím, jak se také dají zdánlivě ušlechtilé ideje pojmout. Neobstojí argumenty, že nevěděli, co se v Rusku děje, spíše to na základě neochoty změnit názory vidět nechtěli, což platí i po době poválečné, která byla poznamenána zkresleným fokusem vnímání Ruska jako ušlechtilého osvoboditele a nositele pokrokových idejí, a ne jako rovnocenného konkurenta nacismu.

Pominu-li všechny ty, kteří se komunisty stali formálně, aby mohli čerpat výhody a vyhnout se problémům, tak na přesvědčené komunisty 50., 60. a 70. let nelze nahlížet jinak než jako na ty, kteří se podíleli na hospodářské a morální devastaci naší země a lidi kolaborující se zločinným ruským režimem. Počátek osmdesátých let mohu posuzovat už jako pamětník, a tak mě nikdo nepřesvědčí, že vstup do Komunistické strany a tím i přijetí této ideologie bylo pro někoho nutností a pro přesvědčené morálně obhajitelným skutkem.

Po změně režimu bylo ve hře zrušení Komunistické strany, ale zvítězila myšlenka, že ideologického nepřítele demokratického systému je třeba mít viditelného, nikoli jen přejmenovaného, což v zásadě platí dodnes. Vývoj posledních let však začal obracet naruby a relativizovat dříve poměrně jasné principy. Vznikly různé populistické, nacionální, radikální a xenofobní strany, a tak se Komunistická strana stala alternativou jakoby ne horší než mnohé jiné.

Osobně mi to přijde zvláštní, ale existují lidé, kteří i po tom všem zůstali přesvědčenými komunisty a sympatizanty této strany. Existují též tací, kteří budou do smrti přesvědčení, že za komunismu bylo lépe, a bohužel takové myšlenky přejímají i lidé, kteří v té době nežili a pohlížejí na ni na základě zcela falešného výkladu. To je patrně příčinou aktuální renesance komunistických idejí a možného návratu komunistické strany do Parlamentu, ze kterého po letech v roce 2021 vypadla.

Jsem dalek toho, abych v každém komunistovi a sympatizantovi komunistických idejí spatřoval zločince, ale nerozumím tomu, proč by se měl soudný a morální člověk uchylovat k takové orientaci a proč by měly být jakékoli alternativní ideje a názory vázány na utopickou a ve svých projevech i zločinnou ideologii. Chápu, že některé body programu KSČM mohou občany oslovit a nelze v nich spatřovat nic zločinného, ale to stále není důvod, aby někdo podporoval stranu hájící ideologii, která se jednou pro vždy zcela fatálně zdiskreditovala.

Je mi líto, ale žádní hodní komunisté neexistují. Jsou jen komunisté špatní nebo hloupí, což současní komunisté zcela potvrzují.