Tisíce Hérostratů

Přestože se takový „majstrštyk“ povedl jen jednomu jedinému, následovníků má „slavný“ Hérostratos mnoho. Pro slávu jsou lidé schopni činit naprosto neuvěřitelné věci. Frazém: hérostratovský čin.

Bylo nebylo, žil nežil v Efesu jakýsi pan Hérostratos, který patrně hodně trpěl nezájmem svého okolí o svoji osobu. Aby to změnil, nenapadlo ho nic lepšího než roku 356 př. n. l. zapálit Artemidin chrám ve svém rodném městě. Nemohl sice vědět, že zničil stavbu, která jednou bude zařazena mezi sedm divů světa, ale naopak vědět musel, že tomuto zázraku architektury nemůže široko daleko nic konkurovat. Údajný pasák dobytka nebyl pouze za tento čin popraven, ale pod trestem smrti bylo zakázáno jeho jméno, byť jen vyslovit a čin připomenout. To, že o něm vůbec víme, má na svědomí historik Theopompos z Chiu, kterýžto byl patrně mimo dosah rozzlobených Efesanů.

V zásadě se dá říci, že Herostratovi jeho záměr vyšel, protože tento skutek má v podobě frazému své místo v lingvistice, hérostratismus se stal pojmem v psychologii a jeho příběhem se nechali inspirovat i literáti. Pominu-li hérostratismus jako duševní chorobu, kterou mohl trpět i ten šílený Řek, lehčími projevy tohoto onemocnění od té doby trpělo a trpí mnoho lidí. Pro své zviditelnění a slávu jsou lidé schopni dělat zcela neuvěřitelné věci. Hérostratos se skrývá v každém „slušném“ diktátorovi, oligarchovi či bohatci, kterému už nečiní potěšení jeho bohatství, a tak se touží zapsat do dějin, byť by to měla být úplná šílenost. Může se to ovšem projevit, a to je podstata věci, u lidí odstrčených, opomíjených a bezvýznamných.

Za novodobého Hérostrata může být označen třeba Mark David Chapman, vrah Johna Lennona nebo celá ta plejáda pitomců, kteří poškodili vzácná umělecká díla např. jakýsi Walter Menzl, který polil kyselinou Rubensův obraz Pád zatracených. V jistém smyslu to mohou být, pokud není jejich zásadním motivem něco jiného, i pachatelé masových vražd a jiných fatálních zločinů. Je vždy otázkou, zdali takové činy připomínat či nepřipomínat. Připomínání skutku může jiné „Hérostraty“ inspirovat, ale stává se, že snaha určitou věc zatajit vede ke zvýšení obecného zájmu a povědomí právě o tuto skutečnost. Nazývá se to „Efekt Streisandové“, což je jméno ženy, která se domáhala vymazání fotografii svého obydlí ze všech databází, čímž se zcela nezajímavé fotografie staly vyhledávanými.

A to je asi tak vše, co se dá vytěžit z Hérostrata, hérostratismu a frazému „hérostratovský čin“.