Totalitní režim je celkem nesmysl, hloupá nálepka pro neoblíbené oponenty. Každý státně organizovaný celek je totalitou, režimem, který vynucuje svoji vůli násilím. Toto je nezbytná vlasnost každého státu.

To nejsou žádné novoty. Za krizových situací je vždy diktatura nejúčinnější systém řízení. V historii byla uplatňována v každé válce. Otázka je jestli jsme nebo nejsme v krizové situaci.

V GB ta demokracie byla během WWII v nouzovém režimu, nicméně vydržela.

Bloger v podstatě horuje pro švédský model - moji přátelé 70+ byli dlouho "uvězněni" na své chatě v Idre. Ale nějak zas ten švédský zázrak přes dobré podmínky - malá hustota obyvatel, nezářil. I "vyspělejší" demokracie dělají v podstatě co my. Jinak souhlas s panem Šolcem pode mnou - osobní svoboda - krásně to zní, ale ...

Každý přesně ví, kdo by měl v DD pomáhat. Jen, když to nebude on sám.

Podle mého by poučení z krizového vývoje mělo být takové, že ve stavu nouze by se měli zapojit všichni. Konkrétně tedy, místo dříve povinné vojny, absolvovat např. ve věku 20 let (muži i ženy) 3-měsíční branně-zdravotní kurs s tím, že člověk bude evidován ve stavu záloh a v případě krize s ním stát může počítat. Ne jako dnes, kdy jedni padají na hubu a druzí řeší, jestli si budou moct objednat o pivo víc.

Úplně přesné, vidím to naprosto stejně.

Osobní svoboda je základ na kterém stojí civilizace. Dobrovolně souhlasíme s omezením svobod, protože chápeme, že naše svoboda nutně musí někde narazit na svobodu někoho jiného. Zpravidla pokud cítíme, že to omezení svobod je vyvážené na obou stranách, tak s tím nemáme problém. Této naší tolerance se snaží zneužít zpravidla sebestřední asociálové a diktovat mám rozsah našich svobod, to plodí konflikt, občas i válku.

Jednoznačně nelze zdraví, dokonce ani život předřadit před osobní svobodu.

Jen taková šťouravá otázka. Pokud by u nás řádila např. ebola, tak by bylo podle Vás také lepší, aby vláda nijak nezasahovala a nakažení lidé by směli zcela volně pobíhat po ulicích, když je tedy osobní svoboda tak jednoznačně nadřazena zdraví i životům obyvatelstva? (je to sice trochu extrémní příklad, v takovém případě by se lidé nejspíše omezili sami dobrovolně, málokdo by asi za takové situace usoudil, že do té hospody nebo na trh oslavovat Mikuláše opravdu nutně musí, ale jde o princip...).

Vážený pane autore. Váš článek je zasvěcený, s některými partiemi nesouhlasím, s některými ano. Tomu stavu se nelze vzepřít, jak píšete na konci. Nedokázaly to liberální i diktátorské režimy. Vaše věta že postarat se o nejohroženější skupiny, prostě v současné době nelze. Bylo by to možné v době, kdy péči o staré a nemocné měly řádové sestry. Bylo to v době totality, kdy to bylo jediné možné sdružování do řádů. Sestry (lidově jeptišky) bydlely ve stejných objektech jako pacienti. Píšu to někde ve svém článku: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762241 Dnes pracovnice domovů sociálních služeb bydlí a žijí normálně mimo svou práci a do domovů seniorů tak nákazu zavlečou od svých dětí, partnerů atd. prostě zvenku. Prostě to nemá řešení. Sebelepší stát na to nemá recept. Pouze klášterní péče.

Možná byste mohl upřesnit, jak byste přesně vyřešil tu "ochranu nejohroženějších skupin", to je v poslední době velmi často používaná floskule, kterou nikdo nikdy přesně nevysvětlil. Nejohroženější skupina - tedy senioři a dále lidé s nějakými chronickými zdravotními problémy (nadváha, cukrovka, astma atd.) představuje 2-3 mil. osob. Separovat tak velkou skupinu není dost reálné. Navíc jsou s tím spojené i další návazné problémy, např. lidé v domovech důchodců izolovaní dlouhodobě od rodiny strádají mentálně a trpí steskem a depresemi. Chybí jim kontakt s lidmi. Pokud k nim ale pustíte třeba vnoučata, tak tím to bezpečí zase porušíte. Takže co reálně by ta ochrana měla znamenat?

Stojí vám demokracie za utrpení těch, kteří skončí na plicní ventilaci, s jejímž následky se také nemusejí také nikdy vyrovnat?

Stojí vám zmařené životy několika miliónů lidí za utrpení několika na plicní ventilaci? To je pravá volba mezi totalitou a svobodou.

Možná, že bude dřív, než si myslíte. Snahy po omezení zveřejňování nežádoucích názorů jsou první vlaštovkou. Kamery na každém rohu, kontrola pohybu pomocí mobilů mohou být dalšími vhodnými nástroji.

Tedy podle Vás by se mělo tolerovat například zveřejňování názorů podporujících terorismus a vyjadřování uspokojení ze smrti našich vojáků v zahraničních misích? Zveřejňování sympatií k masovým vrahům je podle Vás také OK?