Také po sedmdesátce úplně zblbnu? aneb malá exkurze do českého „Jurského parku“

Třeba ano a ani to nepoznám. Budu si připadat názorově a ideologicky konzistentní, ale navíc obdařený moudrostí stáří, zbaven předsudků a potřeby se přetvařovat či se ve svých vyjádřeních kvůli sobě i druhým mírnit. 

Znám několik lidí, kteří v pokročilém věku jaksi intelektuálně dozráli a stáří je skutečně osvobodilo od jakési zbytečné autocenzury, která dříve jejich vyjádření a deklarovaná stanoviska poněkud uhlazovala či deformovala. Tato skutečnost mě naplňuje nadějí, že by se něco takového mohlo poštěstit i mně. Ovšem může se stát, že nastane pravý opak a stáří u mě bude mít stejně devastační dopad jako třeba v případě prezidentů Klause a Zemana, případně jiných významných a veřejně frekventovaných osob.

V této chvíli si říkám, že pokud bych si to uvědomoval, bylo by moudré skočit ze skály, ale potíž bude v tom „kdyby“. V jistých ohledech bývá stáří milosrdné, ještě před plným rozvojem „Alzheimera“ lidé odplouvají do sféry svých představ, pravd i falešných vzpomínek. Je to patrně proto, aby při „závěrečném bilancování“ neodcházeli z tohoto světa zcela zdrceni a sami sebou znechuceni, k čemuž by třeba v případě výše zmíněných mužů muselo zcela nevyhnutelně dojít.

Ve své podstatě by tak mohlo být stáří jakousi omluvou, protože ty skandální výroky, reakce a činy vlastně nečiní příslušní lidé, ale jejich stáří. Ono by to tak vlastně i mohlo být, ale pouze v tom případě, kdyby se nacházeli v nějakém zaopatřovacím ústavě (teď zrovna nemyslím Institut Václava Klause), kde jsou zvyklí a trénovaní na ledacos, nebo v kruhu své rodiny, která se musí se „zlým dědečkem“ nějak vyrovnat. Pokud tito lidé zůstávají ve veřejném sektoru, neřkuli v ústavních funkcích, je to problém. Vina za tento stav padá na hlavu těch, kteří je zvolili, respektive je ve veřejném prostoru udržují, a také je to vina jich samých, protože ještě v době své svéprávnosti neuměli včas odejít do ústraní.

Už poměrně dlouho se snažím vyjádřením zmíněných mužů vyhýbat. Překlikávám, přepínám programy a obracím stránky, ale všechno marno. Jen co ráno otevřu nějaký zpravodajský portál, udeří mě třeba zpráva, koho kdo v nedávných volbách volil, a koho by ten, který by udělal nejlépe, kdyby své poslední dny v politice vyplnil mlčením, se vyjadřuje ke všemu, do čeho mu nic není. Je mi úplně jedno, koho tihle lidé, které jsem kdysi minimálně respektoval, respektive snášel, volili, a coby udělali, kdyby to udělat mohli, a vůbec nerozumím tomu, proč to troubí do světa. Svůj podíl viny pak mají bezesporu i média. Kdyby ony politické dinosaury ignorovala, ti by nemohli stále obohacovat náš český „Jurský park“ a byli tím čím být mají, tedy již neškodnými fosiliemi.

Ještě něco úplně aktuálního: Právě poslouchám zpravodajskou relaci, která přináší „horkou novinku": Miloš Zeman navštívil Lukavec, kde při „setkání s občany“ uvedl, že by, cituji: „vyměnil podstatnou část vlády, ale udělat to nemůže, protože není diktátor“. To je vskutku státnický výrok vycházející z brilantní úvahy. Děkuji, pane prezidente, skvěle jste mi pomohl aktualizovat toto mé, asi trochu nudné polední zamyšlení.