Také jste hrdí na světový význam našich umělců? Možná nemáte být na co hrdí

Pokud jste hrdí patrioti, tak vás obsah tohoto článku moc nepotěší, spíše je to návrat nohama na zem. Umělci, které u nás znají i malé děti, nejsou zařazeni ani do velmi podrobných rejstříků světových autorů. 

Nedávno jsem si pročítal jednu encyklopedii umění, to je taková úchylka, toho si nemusíte všímat, a po nějaké době mě napadlo se podívat, kteří naši umělci jsou v ní zařazeni. Podotýkám, že ta encyklopedie obsahuje cca 3800 jmen malířů, sochařů, architektů, hudebníků, literátů, dramatiků a designerů a fotografů a filmařů chronologicky od počátku historie do současnosti (do roku 2005) a k oněm uměleckým počinům je velmi zdařile přiřazen jmenný rejstřík.

Pracně jsem si prošel ten rejstřík, a bylo to, jako když mne polije. Mezi 3800 umělci bylo sedm našinců!  Čtete dobře, sedm! Než vám sdělím, koho jsem tam našel, tak ještě musím uvést, že záměrně používám termín našinců, protože: Slovák tam sice nebyl žádný, zato tam byl (logicky) Franz Kafka, u kterého označení český spisovatel je trochu problematické (byl židovského původu a psal německy), a také Milan Kundera, který se sám prohlašuje za francouzského spisovatele českého původu, který píše francouzsky. Dalším uvedeným umělcem je Jan Václav Antonín Stamic, který je zmíněn jako dirigent dvorního orchestru v Mannheimu, jako představitel slavné mannheimské školy.

Těmi zbývajícími čtyřmi jsou Antonín Dvořák (je uveden dokonce pětkrát), Jan Neruda, Leoš Janáček a Václav Havel. Zděšen jsem odhodil encyklopedii a jal se hledat jinou. Našel jsem v centrální knihovně tři s ní srovnatelné. Nebudu vás napínat, v každé z nich bylo našinců osm, přičemž vždy chyběl Stamic a na rozdíl od té první tam byli Karel Čapek a Jaroslav Seifert. Ani jeden malíř, sochař, fotograf nebo filmař. Nikdo. Proklel jsem původní encyklopedii (asi oprávněně, protože Čapek byl už ve své době autor evropského formátu a Seifert je nositelem Nobelovy ceny za literaturu, ti by v každém takovém seznamu být asi měli), ale vrátil jsem se k ní, abych se podíval, co ty autory vedlo k nenávisti k českému umění.

Hned mě napadlo, že anglosaští tvůrci té „ohavnosti“ schválně ignorovali umělce východní a střední Evropy, stejně jako Balkánce a Rusy. Ale ouha! Rusů tam figuruje více jak sto, Poláků i Maďarů několik desítek, mnohem více než Čechů je tam i Jugoslávců, Rumunů i Řeků (Řeků kvanta, ale to s ohledem na antiku). Více je tam i Bulharů, stejně jako příslušníků všech jednotlivých skandinávských národů. Srovnávat se můžeme s umělci z pobaltských, zakavkazských a středoamerických republik a s Islandem.

Lety hodně potlačenému patriotovi ve mně se chtělo zařvat: hanba! Přece naše kultura není srovnatelná s arménskou, bulharskou nebo estonskou? Pak jsem se trochu uklidnil a uvědomil jsem si, že o té bulharské toho vím pramálo, a když jsem kdysi dávno navštívil Arménii a docela nedávno Litvu, překvapilo mě, jak kulturní jsou to země (co platí pro Litvu, platí i pro Estonsko). No, nalomilo mě to, a začal jsem přemýšlet, jestli třeba nežijeme v nějakém sebeklamu.

Kvalita a úroveň umění je těžko objektivně měřitelná veličina a význam nějakých umělců a jejich děl mimo rámec mateřské země (ale i v mateřské zemi) je dán tím, jak se jejich dílo a informace o něm rozšíří. Jasně je to patrné na příkladu uvedených jmen. Kundera se prosadil jako francouzský spisovatel, Stamic jako představitel německé hudební školy, Kafka jako německy píšící spisovatel, Dvořák dobyl Ameriku a Havel je všeobecně známý tím, kým se posléze stal. Čapek je průkopníkem sci-fi a literární noetiky a také představitelem své generace, no a Seifert má tu nobelovku. A jsme doma!

Asi docela  objektivně si dokážu v seznamu představit mnoho dalších jmen našich umělců, kteří se dočkali ve světě značné pozornosti, vystupovali na světoznámých scénách, vystavovali ve světoznámých galeriích, jejich literární díla jsou překládána do desítek jazyků, ale to jistě i příslušníci jiných národů, kteří tam své rodáky marně hledají. Je nepochybné, že velikost národa a hlavně rozšířenost jazyka hrají svou roli, ale to druhé jen u literatury, dramatu a filmu. Nakonec si tedy nezbývá než přiznat, že si svět nesedá na zadek před tím, co my Češi dokážeme. Sedá si na zadek pouze před těmi, kteří ten svět dobydou, a takových není mnoho.

Celosvětově uznávané české sportovce spočítáme na prstech, mnozí naši vědci jsou naopak ve světě známější než doma, ale kdo ve světě (myšleno ne jen v několika málo zemích) zná nějaké naše současné umělce? Je to asi podobné s tím, když se zeptám: kolik znáte současných litevských spisovatelů? Já si z hlavy nevzpomenu na žádného. Stejné to bude s Maďary, Rumuny a Bulhary, o Gruzíncích a Arménech ani nemluvě.  

Proč o tom vlastně píšu? Vlastně ani nevím, tak mi přišlo na um podělit se o takový „zážitek“. Rozhodně jsem s tím nechtěl vyjádřit přesvědčení, že naše kultura a umění nestojí za nic. Popravdě řečeno, neumím to posoudit, nemám adekvátní srovnání s jinou kulturou a jiným uměním. Jenom si myslím, že je dobré být nohama na zemi a hlavně se o propagaci našeho umění starat. Je to rozhodně lepší než „vývoz“ kontroverzních politiků, kteří jsou světu akorát pro smích.