Tak Řád Bílého lva?

Zdá se, že graduje soutěž, kdo v souvislosti s úmrtím Karla Gotta vymyslí ten nejabsurdnější počin. Když už si premiér rozmyslel „vojenskou přehlídku“, tak reaguje prezident, který uctí mistra jako válečného hrdinu či prezidenta.

Jsme svědky toho, co může způsobit tento do krajnosti dohnaný populistický aktivismus. Sotva Karel Gott zavřel oči, začali se naši politikové předhánět, kdo více a lépe mistra uctí. Že nějaká Gottova fanynka nosí denně na Bertramku plyšáky, je jedna věc, pokud se ale ve své rovině podobně projevují dva nejvyšší ústavní činitelé, je to dost smutné. Navíc ta fanynka to dělá bezesporu upřímně, což se těm dvěma na základě jejich skutků a charakterových vlastností opravdu věřit nedá.

Státní vyznamenání mají svůj specifický význam a jejich udělení má být nějak rozumně podloženo. Obecně bych řekl, že je s nimi třeba šetřit a udělovat je pouze v případě, kdy jsou zásluhy vyznamenaného v dané oblasti nezpochybnitelné. Karel Gott již dříve dostal Medaili Za zásluhy, což je adekvátní ocenění pro významné umělce, sportovce, vědce a ostatní osobnosti veřejného života. Řád Bílého lva je ve vojenské třídě určen vojákům za výjimečné hrdinství a zásluhy o stát a v občanské třídě je to řád určený hlavám států a významným politikům jiných zemí a v případě našich občanů těm, kteří vykonali něco zcela zásadního pro svou vlast a její lid.

Mohou se nám na základě našeho politického a světonázorového přesvědčení mnozí nositelé Řádu nepozdávat, ale při vší úctě ke Karlu Gottovi je nepatřičné, aby se do společnosti George Bushe, Sira Nicholase Wintona dostal zpěvák pop music regionálního významu. Na druhou stranu, a to díky zcela absurdnímu ocenění jiných umělců, je ten náhle ve společnosti Daniela Hůlky, Františka Ringo Čecha a Luďka Soboty, což může působit poněkud dehonestačně. To je ovšem jen důsledek onoho neuváženého, respektive osobně motivovaného rozdávání řádů prezidentem republiky.

Vypadá to, že se v tomto blogu a v médiích obecně dokola zbytečně rozebírá, komu se má dostat jaké pocty. Jakoby i Vlasta Chramostová umřela, aby i po smrti mohla někomu nastavit zrcadlo. Myslím si, že ta diskuse není zbytečná, protože se dotýká zcela zásadních lidských a společenských hodnot. Můžeme si totiž na základě toho položit otázku, kdo je tou skutečnou osobností. Je to spíše ten, kdo se stal vlastním přičiněním i shodou okolností známým a populárním, nebo spíše ten, kdo kromě uměleckých kvalit projevil i pevný charakter a kvality morální? Nejde ani tak o zmíněné umělce, ale na základě tohoto příkladu můžeme obecně hodnotit, co je na každém člověku hodno úcty a respektu, a můžeme se zamyslet i nad tím, čeho si máme vážit sami na sobě, a co má být naším krédem. Zdali je to jen úspěch, nebo také čest a rovná záda.