Svéráz nocování se psy

Není spaní jako spaní. Spaní v přírodě se dvěma černými princeznami se vyznačuje řadou specifik. O to více to platí na dlouhé cestě.

Cesta kolem Česka za 80 dní

4. INTERMEZZO: Svéráz nocování se psy

Jak už jsem se dříve vyjádřil, absolvuji Cestu kolem Česka, stejně jako prakticky všechno ostatní, se svými dvěma černými fenkami plemene hovawart. Cestování se psy je pro mě naprostou samozřejmostí, takže výhody ani nevýhody prakticky neřeším, nicméně to svá specifika má. Jak jsem se již zmínil, není nevýznamným faktorem pochodu nosit dostatečné množství krmiva a nutné propriety pro dva čtyřicetikilové psy. Je také nutné mít psiska stále pod kontrolou a dbát i na to, aby jejich počínání nebylo v konfliktu s lidmi, se kterými přicházíme do styku. V drtivé většině případů jsou reakce lidí pozitivní, ale stále je třeba počítat i s tím, že se někteří lidé psů bojí či štítí. Se zvěří žádné problémy nemáme, fenky na ní reagují, ale na zavolání se okamžitě vrací.

Holčičky mi samozřejmě dělají skvělou společnost a pochopitelně zabezpečují i moji ochranu. Hovawarti jsou, jak už název plemene napovídá (odvozeno od Hof warten), velmi precizní hlídači, a přestože moji psi mají spíše společenskou než služební výchovu, geny zapřít nelze. Projevuje se to zvýšenou ostražitostí vůči podezřelým lidem, přičemž je někdy těžké určit a předvídat, jestli bude dotyčný jedinec vnímán jako podezřelý. Specificky se hovawarti chovají na místě, na kterém spočinu. Lidé, které míjíme, je většinou nezajímají, usednu-li však na pařez, je prakticky ihned hektar pozemku kolem pařezu chápán jako hlídaný prostor. Jakékoli nocležiště pak ještě stupeň ochrany náležitě zvyšuje.

Tato skutečnost nepochybně přispívá k mému pocitu bezpečí, protože bez povšimnutí neproběhne kolem nás ani myš, na druhou stranu i na přítomnost myší a zpěvných ptáků musí hlídačky upozornit. Cassiope, starší z obou fenek, to signalizuje jen pootočením hlavy a zbystřením, mladší Freya ale často zavrčí či štěkne. To jsme pořád u myší, když nás navštíví štěkající srnec, divoké prase, nebo nedej bože cizí člověk, nastane po varovném vrčení pěkný bengál. Při nocování na místě, kde se vyskytuje hodně zvěře, nebo tam i prochází lidé, to může být trochu diskomfortní.

Jako typický příklad lze použít naše nocování v útulně na místě zvaném Předěl v Jizerských horách na úpatí hory Smrk. Zdálo se, že to bude idylické místo. Bylo to idylické místo i poté, co začal podvečerní letecký den tetřívků. Tetřívek je u nás ohrožený druh zasluhující si ochranu, přesto jsem měl v jednu chvíli chuť jizerskohorskou populaci vyvraždit. Ti to ptáci mají velmi specifický hlas nepodobný běžným projevům ptactva. Tetřívci zvláštně vrčí a štěkají, což zřejmě u mých tetřívků neznalých psisek vyvolalo pocit, že je zde nějaký nebezpečný predátor. Celý večer tak tetřívci nemotorně vzlétali z protějšího lesa a za oněch zvukových projevů „padali“ kamsi do rašeliniště za boudou. Holky na to náležitě reagovaly a až tma ukončila ten cirkus.

Spokojeně jsem usnul, ale kolem půlnoci mě vzbudil zuřivý štěkot. Čekal jsem kance či srnce někde v okolí, místo toho se před srubem zjevil podivně vypadající muž, který za sebou táhl nákupní tašku na kolečkách. Podotýkám, že se to stalo v poměrně odlehlé části Jizerek mezi skalami a rašeliništi. Dotyčný chlap se chtěl v útulně ubytovat a mě dalo dost práce ho přesvědčit, že by to pro něho nebyl bezpečný nocleh. Holky totiž byly úplně nepříčetné, protože dotyčný vypadal opravdu podezřele, a to i z lidského hlediska, natož pak z hovawártího. Nakonec uznal, že tady spát nemůže a odebral se kamsi do několik kilometrů vzdálených skal.

Za hodinu po této kuriózní události mě opět probudil štěkot, myslel jsem, že se náš noční host vrátil, ale když jsem rozsvítil baterku, spatřil jsem před chatkou lišku. Stála tam a koukala na nás. Až když jsem vstal, odkráčela kamsi do lesa. Po půlhodině se celá situace opakovala, nevím, jestli to byla tatáž liška nebo to ta první řekla nějaké jiné, ale mohl to být i lišák, kterého přilákali fenky jiné psovité šelmy. Nicméně byly dvě ráno a já měl naspáno sotva hodinu. Kolem třetí se dostavil očekávaný srnec. Na něho holky reagovaly jen vrčením, ale on si nedal říci a půl hodiny kdesi za chatou intenzivně štěkal. Patrně si myslel, že nás takto ze svého revíru vyžene. To už svítalo a já si místo spánku uvařil na vařiči kávu a oddal jsem se pozorování probouzející se přírody, která vlastně byla se mnou vzhůru celou noc. Holčičky mezitím s pocitem dobře odvedené práce spokojeně usnuly pod lavicí.

Naštěstí ne všechny noci takto probíhají. To by mě brzy zcela zlikvidovalo. Osvědčila se mi také nocoviště u prudce tekoucích potoků, jejichž zvuk řadu okolních zvuků přehluší a psiska reagují spíše jen na čichové podněty. Všímám si i toho, že dlouhodobým pobytem v přírodě se mladší Freya otrkává a přejímá rozvážnější Cassiiny projevy. Nu, cesta je ještě daleká, doufám, že jsem to nezakřikl.