Střelci v ohrožení a neohrožení střelci

Šel s dětní střílet do lesa rachejtle a měl pro jistotu u sebe teleskopický obušek, nůž s patnácticentimetrovou čepelí, pepřový sprej, další nůž typu „motýlek“ a „devítku“, kterou se bránil agresivnímu pejskaři. 

Napadlo mě po přečtení článku (čtěte zde), že jsem již dlouho nenapsal nic o magorech chodících po světě s arzenálem, jako by měla vypuknout válka, Čechy byly zaplaveny teroristy a v každém lesoparku číhala mnohá nebezpečí ohrožující nás na životě.

Pominu-li to, že lesopark je spíše místo vhodné k venčení psa, než k používání zábavní pyrotechniky, tak jít na procházku s dětmi takto vybaven, svědčí o poškození mozku. Za jistých okolností bych byl snad schopen pochopit, že s jednou z těch věcí někdo chodí po světě, přičemž pistoli nechá v pouzdře jak je rok dlouhý a použije ji jen v případě, byť velmi nepravděpodobném, leč možném, kdy je ohrožen něčí život.

Píši o tom i proto, že jsem se před pár dny do podobné situace sám dostal. Venčil jsem své psy v lesoparku na Kavčích horách společně s několika dalšími pejskaři a několik metrů od nás tam jacísi výrostci počali odpalovat rachejtličky. Všichni psi byli náhodou docela v klidu, ale přesto jsem hochy upozornil, že je to hodně blbé místo, a pokud už si musí udělat předčasného Silvestra, tak že několik set metrů odsud jsou místa pro ně i jejich okolí vhodnější. Tím podobnost končí, pistoli na mě nevytáhli a s kecy zamířili tím směrem, kam jsem je navigoval.

Pyrotechnika je lákavá, a to nejen pro děti a adolescenty, a nežiju ani v přesvědčení, že celý svět musí respektovat, že mám psy, kteří potřebují volnost, klid a všeobecný respekt. Je to vždy otázka kompromisu, ohleduplnosti a dobré vůle mezi všemi, kdo takový prostor využívají, v jiném případě mohou být „postiženými“ kolaři nebo maminky s kočárky, kteří asi nejsou moc nadšeni, že se kolem nich prohání padesátikilové bestie bez košíků a vodítek zcela nereagující na volání svých páníčků.

To jsem ale odbočil. Řeč byla o idiotech, kteří se aktivně chystají na invazi muslimských hord a cikánských tlup, za každým keřem vidí devianta a frustrováni tím, že svět kolem nás nic takového běžně nevykazuje, vytáhnou pistoli, na někoho, kdo je emotivně upozorní na porušení dopravních předpisů ( což je dost šílené v případě policistů), předběhne je ve frontě nebo je kárá za používání pyrotechniky, jak to bylo v uvedeném případě. Nevím kolik takových lidí je, ale zprávy o jejich excesech nejsou nikterak vzácné, na rozdíl od těch, kdy ozbrojený člověk díky své připravenosti odvrátil nějaké nebezpečí.

Jsem asi lehkomyslný (snad i proto, že jsem v životě pobýval na skutečně nebezpečných místech - a nic) a chodím po světě neozbrojen a nepřipraven na problematickou situaci. Neznamená to, že jsem se do žádné problematické situace nikdy nedostal, ale to, že jsem nebyl ozbrojený a nebyl ani ozbrojený ten, s kým jsem měl problém, tak jsme byli nuceni vše vyřešit s prostředky, které jsme měli, tedy ústy a výjimečně rukama. Kdybychom měli zbraně, postříleli bychom třeba sebe a možná i náhodné kolemjdoucí.

A to je podstata věci. Může se stát, že emoce udělají své a chlapi (někdy i holky) si dají „po hubě“, a pokud stokilový karatista nezmasakruje (což se normálně nestává) někoho polovičního a netrénovaného, nebo chlap ženskou (což se bohužel stává, ale to je jiná kapitola), tak se nic moc neděje. Apropo, pokud mi přijde smysluplné nošení střelné zbraně, tak je to vyjma lidí provádějící rizikovou činnost pochopitelné právě u žen, které mívají daleko nižší práh agresivity a zbraň tak většinou použijí smysluplně.

Mám pocit, že se množí druh lidí, kteří se cítí být stále více ohroženi, aniž by to mělo nějaké reálné opodstatnění v podobě nárůstu rizik, místo toho, aby se tento druh stal ohroženým, což by odpovídalo realitě bezpečné země, jako je ta naše.