Smrt u pisoáru

Všiml jsem si, že je aktuálně hojně probírané téma veřejných záchodků. Toto sice není příspěvek k jejich generově vyváženému (nebo snad dokonce společnému) využívání, ale rámcově se snažím jít s dobou.

Sonet o smrti u pisoáru

~~

Vypadal jako starý básník,

co se u čpícího pisoáru

jen sentimentálně zasnil

na truc nadcházejícímu jaru.

~

V tu chvíli podlehl infarktu,

a když už si tak mířil k bezživotí,

jen s úsměvem a s krví na rtu,

někdo mu stáhl ještě teplé boty.

~

Pak bylo jen chvíli slyšet,

jak ve tmě pleskají tiše

bez ozvěny po dlaždičkách kroky.

~

A že mu nikdo nenatáhl šle,

jeho duch tam straší u mušle

každý den a bůhví na čí pokyn.

~~~