Shořel dům

Neshořel úplně a nikomu se nic nestalo. Ten dům měl velkou hodnotu. Kulturní, historickou, národní a pro mnohé i osobní. Chápu smutek těch, pro které hodně znamenal, ale když v nějaké pastoušce uhoří děti, je to větší tragédie.

Já vím, že se nedá úplně srovnat Chrám Matky Boží a nějaké bezejmenné stavení kdesi, ve kterém zemřou lidé, ale v něčem přeci... Můžeme si na tom osobně otestovat náš žebříček hodnot a můžeme na tom také demonstrovat i to, jak se prezentují v určitých situacích mocní a bohatí tohoto světa, ale i politické reprezentace států.

Je zcela pochopitelný zármutek Pařížanů, Francouzů i kohokoli jiného, kdo má určitý vztah k Francii, Paříži, ke křesťanským symbolům i ke kulturnímu dědictví jako takovému. Je ale rozdíl mezi shořelým Notre-Dame a nějakým podpáleným kostelíkem ve vísce v Beskydech pro dvě takřka identické babičky, které se tam chodí od dětství modlit? Asi ne. Je rozdíl mezi Notre-Dame a nevratně zničenými památkami jiných náboženství a jiných kultur? Pro mnohé možná ano, pro mě tedy ne.

V historii bylo zničeno a poškozeno mnoho významných staveb, které měly faktickou i historickou hodnotu a byly symboly měst, států i náboženství. Často byl příčinou zlý úmysl, válečné běsnění, náboženská nenávist, terorismus, ale také, jako i patrně v tomto případě, shoda neblahých náhod, systémová nebo osobní nedbalost. Mnohé zničené památky jsou neobnovitelné a nenahraditelné, Notre-Dame snad zrekonstruovat půjde, bude to jen otázka odhodlání a peněz. Obojího bude evidentně dostatek.

Je dobré, že se hned po neštěstí přihlásili multimilionáři se štědrými příspěvky na opravu. Je jejich věcí, jak použijí své peníze, ale toto gesto je nepochybně sympatičtější, než když si koupí novou jachtu nebo fotbalový klub. S nabídkou pomoci se přihlásily i státy. Je naprosto správné, že třeba náš stát nabídl fundované restaurátory, ale s nabídkou finanční pomoci Francii začínají poněkud absurdní aspekty této události.

Náš stát mnohdy neumí řešit důsledky různých osobních tragédií. Lidé mezi sebou vybírají peníze na pomoc hendikepovaným, nemocným i pro oběti neštěstí a zločinů. Náš stát se neumí ani postarat o všechny své historické stavby, které jsou poškozeny nebo léta chátrají. Tento stát chce přispívat Francii na opravu katedrály? Proč? Protože je to viditelnější, než anonymní dítě umírající proto, že jeho rodiče nemají na drahou léčbu? Protože cizím zaviněním vyhořelý dům, jehož obyvatelé žijí léta u příbuzných, není tak atraktivní, jako slavný chrám ve slavném městě?

Vidíme hodiny zpravodajských pořadů, čteme stoky analytických článků, ve kterých se dokola opakuje to, co lze vyjádřit několika větami. Shořel dům. Nikomu se nic nestalo, neshořel úplně a půjde asi opravit. Všem je nám to líto, někomu pochopitelně více než jinému. Francie se postará o obnovu jednoho ze svých symbolů a kdokoli jí v tom může dle svých možností a dle své vůle pomoci. Tečka.