Schillerové óda na radost aneb státní rozpočet jedna báseň

Svět je plný podobností. Fridrich Schiller předvídaje, co jeho jmenovkyně jednou stvoří, napsal: Radosti, ty jiskro boží, dcero, již nám ráj dal sám! Srdce vzňaté žárem touží, nebeský tvůj krásy chrám.

Přestože se nabízí onu pointu ještě rozvinout třeba o Beethovenovo zhudebnění Ódy, které se stalo hymnou EU, nechám klasiky na pokoji a přejdu hned k rozpočtu. Řekl bych, že žijeme v době, kdy se se zákony a zákonností nakládá zvláštním způsobem. Vlastní interpretaci nejednoznačných znění zákona používá každý tak, jak se mu to právě hodí, respektive (víte jistě, o čem mluvím) jeden je ochotný svůj výklad nechat ověřovat jedinou možnou kompetentní institucí, jiný svůj výklad prezentuje jako pravdu a nic ověřovat nechce. Další se zákony a nezávislou justicí hájí, pak obojí zpochybňuje.

Současná koalice nedávno v souvislosti s rozpočtem vcelku právem obvinila tehdejší vládu z porušení zákona, aby ho po několika měsících porušila ještě daleko brutálnějším způsobem. Navíc zákonnost nezákonného rozpočtu obhajuje natolik eskamotérským způsobem, že i kouzelník Stanjura bledne závistí. Nemohu se totiž zbavit pocitu, že předkladatelé rozpočtu dělají z občanů úplné idioty, když tvrdí, že opravený rozpočet už Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (23/2017 Sb.) dodržovat nemusí. Je to, jako by někdo řekl, že když ukradl něco, co před tím vrátil, tak už to krádež není.

Je obecnou praxí, že každá vláda obhajuje deficitní rozpočet tím, že to zavinila vláda předešlá, což dělá i vláda současná, ale ta zatěžuje rozpočet především sliby, které svým voličům dala zcela nezodpovědně, neboť nevěděla, jestli na ně bude mít. A ukazuje se, že nemá. Navíc kvůli naplnění populistických slibů byl seškrtán rozpočet obrany, což odporuje našim závazkům v NATO, ale ani to deficit nezachránilo. Nedá se to komentovat jinak, než jako prospěchářské sobectví: Kolektivní obranu požadujeme, ale nechceme se na ní patřičně podílet, to radši přidáme státním zaměstnancům a důchodcům, a to ani ne proto, že nám na nich záleží (Babiš má prokazatelně sociální cítění asi jako klíště), ale aby nás příště opět zvolili.

Tím jsem volně přešel k tomu, pro koho je státní rozpočet onou Ódou na radost. Nechci nikomu křivdit a nemám nikomu za zlé, že neprotestuje proti tomu, že dostal přidáno nebo mu bylo nějak finančně uleveno, ale nejsem si jistý, jestli se plošnými opatřeními peníze dostanou těm skutečně potřebným a jestli úlevy dostanou skutečně ti, kteří je potřebují a kterým něco vyřeší. Nezapomínejme na to, že stokoruny, které nemají v osobním rozpočtu prakticky žádný význam, představují v rozpočtu státu desítky miliard, které, pokud jsou smysluplně využívány, mohou zlepšit obecnou kvalitu života občanů. Na každý pád je život na dluh cestou do pekel na úrovni osobní i státní.

Takže, jestli vám bude při pravděpodobném schválení protizákonného rozpočtu do zpěvu, vězte, že hudební doprovod k tomu nebude Óda na radost, ale“ trauermarsch“.

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-schillerova-zverejnila-detaily-k-rozpoctu-snemovna-ho-projedna-pristi-tyden-40560916