Samé trumpoty

Co dělat, když protivný, zpovykaný, sebestředný a náladový spratek začne zlobit? No, nevšímat si ho. Ale co když je tím zlobidlem nejmocnější důchodce na planetě?

Chvíli jsem vydržel každý den číst, v jaké náladě se dnes ráno americký prezident probudil. Lze z toho usoudit, jak se vyspinkal, jakou měl stolici, jestli nedostal hned po probuzení od Melánie kartáč a co se o sobě dozvěděl na své či cizí sociální síti. Z večerních vyjádření je pak patrné, jaký měl den. Kolikrát se dostal „pod par“, jakou sochu mu dnes někdo vytesal, jaký obraz namaloval a pochopitelně, jestli ho nějaký politik či umělec nenaštval. Různí umělci ho patrně štvou stále, ale politikové se snaží dědečka moc nezlobit, jenom Vova ho má na háku.

Občas mi některé zprávy z Bílého domu připomínají scény z Císařova pekaře, jenom ten potentát není ani zdaleka tak roztomilý, jako Werichův Rudolf. Nenašli Golema? – Neukončili válku? Jak je to možné, když jsem to chtěl? A vůbec, proč všichni nedělají, co chci, a dělají co nechci? Faktem je, že se z výroků Donalda Trumpa stává takový bulvár. Pořád to někoho baví, ale skoro nikdo na to nereaguje. Všichni ven! – Kde jsou všichni? My se bojíme samoty. - Všichni sem? Zvýšíme cla, snížíme cla, zrušíme cla, pošleme zbraně, zastavíme dodávky. Rusko je spojenec, Ukrajina agresor, Zelensky je diktátor, jindy prima chlapík, dáme Ukrajině tomahawky, aby vybombardovaly Moskvu, odpojíme Ukrajinu od Elonových satelitů, aby se nemohla bránit. Úplný blázinec. A co bude zítra?

Myslím si, že hodně politiků na světě by si přálo, aby zítra nebylo nic, respektive aby zase vše bylo při starém. Třeba ne jako za Bidena, ale třeba jako za Bushe. Svět by si přál realistickou a předvídatelnou politiku. Jen blázen může věřit tomu, že nějaká ultimáta mohou ukončit válku a že vůbec k nějakému faktickému naplnění Trumpových hrozeb dojde. A jen slabomyslní jedinci si mohou myslet, že tím řešením jsou taková mírová jednání, která neznamenají faktickou kapitulaci Ukrajiny. To, že to mnozí tvrdí, však nemusí být projevem mdlého rozumu, ale naopak populistické vyčůranosti.

Zaregistroval jsem názor, že tenhle Trumpův chaos je vlastně geniální taktikou. Že nejdřív všechny úplně zblbne a pak všechny porazí, respektive zachrání Ameriku a dá celý svět do pořádku. Rád bych tomu věřil, ale je to jako věřit tomu, že když někam hodím granát, tak to, co vybuchlo, se záhy samo složí v něco krásného a dokonalého. A to se moc často nestává. Někdy mám pocit, že stejně jako v případě Putina celý svět i v případě Trumpa tak nějak čeká, až se něco stane. Není těžké domyslet co. Do té doby nás bohužel asi čekají jen samé „trumpoty“.