Restituce majetku po kolaborantovi a družba se sudetoněmeckým landsmanšaftem?

Nedávno si komunisté společně s okamurovci dali dohromady „skandální“ pravomocné rozhodnutí soudu o navrácení majetku rodině Walderode se „skandální“ účastí českého velvyslance v SRN na tradičních Sudetoněmeckých dnech. 

Představitelé obou stran se proti tomu ostře ohradili na půdě Parlamentu, v Parlamentních listech a komunistka Kateřina Konečná i zde na blogu, kde se paní europoslankyně neštítila k těmto dvěma událostem přilepit i církevní restituce s oblíbenou komunistickou mantrou o nenasytnosti katolické církve, která nám upálila mistra Jana Husa (příště neopomenu v nějaké polemice se soudružkou Konečnou zmínit s tématem nesouvisející komunistické lágry). Ale proti čemu se vlastně ohradili? Proti tomu, jak po pětadvaceti letech rozhodl soud? A proti tomu, že Ministerstvo zahraničních věcí udržuje normální vztahy se spřáteleným sousedním státem?

Řekl bych, že je to jen taková hra na emoce našich občanů. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že se mi v této emocionální rovině líbí, že zámek Hrubý Rohozec a rozsáhlé majetky kolem něho budou navráceny rodině, jejíž představitel, dnes již nežijící Karl des Fours Walderode byl podezřelý z kolaborace. Nemohu si pomoci, není mi to příjemné, ale soud předpokládám nerozhodoval na základě pocitů, ale na základě faktů a důkazů. Pokud hraběti Walderode bylo v roce 1947 navráceno československé občanství, které mu bylo posléze i s majetkem odebráno po komunistickém převratu v roce 1948, a pokud dodnes nebyl z kolaborace usvědčen, jsou asi restituční nároky jeho rodiny oprávněné a Benešovy dekrety se na to nevztahují. Nešlo zde o politické rozhodnutí (návrh na zařazení restitučních nároků rodiny Walderode k projednání Sněmovna jednoznačně odmítla), ale čistě o právní vyhodnocení soudu, takže by milí poslanci a poslankyně KSČM a SPD měli pravomocný verdikt soudu respektovat, respektive si počkat na výsledek dovolání, jenž již nemá odkladný účinek.

 Z trochu jiného soudku je účast českého velvyslance na Sudetoněmeckých dnech. Z jiného soudku to je, ale hezky se to dá spojit jako naše „podlézání Němčourům“. Ani v tomto případě nelze říci, že by sudetoněmecký landsmanšaft v minulosti nevzbuzoval mnohé kontroverze. Možná by dodnes někteří staří Sudeťáci rádi zpochybnili Benešovy dekrety a rádi by se domáhali navrácení zkonfiskovaného majetku nebo dokonce i území, ale rozhodně to není oficiální stanovisko různých sudetoněmeckých spolků a organizací. Nejen německá vláda a vláda spolkové republiky Bavorska, ale i ony spolky a organizace jasně deklarovaly, že Benešovy dekrety nebudou zpochybňovány a majetkové nároky nebudou vznášeny (25 let trvající soudní pře s rodinou Walderode s tím nemá co dělat). To je podstata věci.

Osobně jsem kdysi na jedné takové regionální sudetoněmecké slavnosti byl (byl jsem tam pozván přáteli) a neslyšel jsem nikde od nikoho výše uvedená témata rozvíjet. Řeč byla o pivu, o klobáskách a lidé tam evidentně nepřišli demonstrovat nějaké sedmdesát let staré nároky, ale normálně se pobavit, přičemž se k nám, zúčastněným Čechům chovali tak, jak bychom jim to u nás těžko dokázali stejně vřele oplatit. Na základě toho míním, že ne drtivá většina sudetoněmeckých Němců, ale drtivá většina poslanců a členů KSČM a SPD (a s nimi sympatizujících občanů) si přeje neustále otevírat problematiku, která je již uzavřená a uzavřená má i nadobro zůstat.

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Sudetaci-a-rod-Walderode-Trapne-ostuda-Skandal-Po-schuzi-Snemovny-prijde-dalsi-krok-588449