Rath, Kramný, Marešová a aktuálně Lukáš Nečesaný: noční můry české justice?

Vedeme asi v patrnosti řadu nedávných kauz, které vyvolávají otázky, pochybností a tím i emoce. Fatální selhání znalců, chybný postup policie, vrácené a zrušené rozsudky, které možná nechávají chodit po svobodě loupežníky a vrahy.

V kauze „Rath“ není po pěti letech vynesen pravomocný rozsudek, moc nechybělo, aby nevinná zdravotní sestra strávila zbytek života ve vězení a vrah ženy a dítěte málem trestu unikl. Pochybnosti provází i případ podezřelého z pokusu vraždy kadeřnice Lukáše Nečesaného.

Možná předešlými řádky vzbudím něčí nevoli. Někdo se třeba domnívá, že případ „Rath“ je politický proces, že zdravotní sestra z Rumburku vraždila a pan Kramný je nevinný. Vůbec to nechci jakkoli hodnotit a myslím, že to nikdo, kdo není kvalifikovaný a nebyl účastníkem řízení, ani hodnotit nemůže. Můžeme mít ohledně viny, neviny a výše trestu nějaký pocit, ale to je tak všechno. Domnívám se tak, že konkrétními záležitosti viny a trestu nemá vůbec žádný smysl se jakkoli zabývat.

Zamyslet se chci nad něčím jiným, co ovšem z výše uvedenými případy zásadně souvisí. Řeč je o vyšetřovacích a procesních záležitostech, pochybeních a „obstrukcích“ ve zdlouhavém procesu vymahatelnosti práva, což vyvolává posléze i pochybnosti o kompetenci orgánů činných v trestním řízení a tím i o správnosti rozsudku. Jsem přesvědčen, že to tak je, přestože z jiného pohledu to může působit i obráceně, tedy že justiční systém má tolik kontrolních a opravných prostředků právě proto, aby byla odhalena chyba, a pokud je pochybnost, aby to byla chyba ve prospěch obviněného („in dubio pro reo“). Jinými slovy, aby byla maximálně minimalizována možnost, že bude odsouzen nevinný.

Tento z mého pohledu nesporně správný princip se zjevně promítá do i kauzy „Nečesaný“, na kterém se také dá celý systém hezky sledovat. Celý případ pokusu loupežné vraždy kadeřnice v roce 2013 je hodně „zajímavý“:

Poprvé Krajský soud v Hradci Králové o vině obviněného rozhodl v lednu 2014, kdy ho poslal na 16 let za mříže, Vrchní soud ale tehdy případ vrátil zpět soudu v Hradci Králové, který v květnu znovu rozhodl stejně, a tak odvolací soud sám následně snížil Nečesanému trest na 13 let a ten nastoupil do vězení.

Pražský vrchní soud se tady kauzou zabýval třikrát. Napoprvé ji vrátil královéhradeckému soudu k novému projednání, napodruhé Nečesanému o tři roky snížil původní šestnáctiletý trest s odůvodněním, že pachatel je mladý a že je možné, že se z potrestání poučí a napotřetí, po dovolání k Nejvyššímu soudu, který případ vrátil Vrchnímu soudu, znovu uložil 13 let.

Lukáš Nečesaný našel u Nejvyššího soudu zastání už v květnu 2015. Tehdy byl téměř rok ve vězení, ale soud vyslyšel i stížnost tehdejší ministryně spravedlnosti Heleny Válkové a nařídil nový proces. Nečesaný byl tehdy okamžitě propuštěn z vězení, což je obecně velmi výjimečné rozhodnutí. Nyní je Lukáš Nečesaný na svobodě a čeká na další verdikt Nejvyššího soudu, který už rozhodl, ale zatím rozhodnutí nezveřejnil.

Kolem případu se strhlo mediální šílenství (a stane se to asi opět po zveřejnění rozsudku NS). Rodiče obviněného pořádali tiskové konference, advokáti lobovali a ke kause se vyjadřovali odborníci stejně jako laici.  Společnost se rozdělila na zastánce „teorie viny a neviny“. Podstata tohoto neobvyklého procesu spočívá asi v tom, že mnoho okolností a důkazů nahrává té „teorii viny“, ale je patrně těžko dokazatelné, že nemohlo jít sice o nepravděpodobnou, přesto však možnou shodu náhod a obviněný je nevinen. Několikanásobně bylo shledáno, že policie i soudy významně preferovaly důkazy v neprospěch obžalovaného a naopak bagatelizovaly pochybnosti. Osobně nevěřím, že by si Vrchní soud vymýšlel a dělal nižším soudům naschvály. Už jen proto ne, že tato kauza v očích části veřejnosti poškozuje pověst justice.

Pochybnosti jsou patrné už v počátku, Krajský soud dvakrát nerespektoval názor nadřízeného Vrchního soudu, kterému se zdál šestnáctiletý trest za pokus o vraždu obviněného, který je netrestaný a blízko hranice zletilosti, asi vcelku logicky neúměrně vysoký a posléze Vrchní soud nerespektoval názor soudu Nejvyššího. Na jedné straně to může svědčit o nekompetentnosti nižších soudů, ale také i o tom, že vyšší soudy jsou právě onou garancí zmíněného právního principu.

Záměrně vynechávám veškeré zveřejněné „důkazy“, události, příběhy a manipulace „pro i proti“, protože to je jen mediální hra na vyvolávání takových nebo onakých emocí. Jsem osobně zvědav na rozhodnutí Nejvyššího soudu, i když si myslím, že pokud nebyly nalezeny žádné zásadní důkazy v neprospěch obviněného, nerozhodne Nejvyšší soud jinak, než osvobozujícím rozsudkem. Může se tak stát, že nebude potrestán zločinec - potenciální vrah. Horší by ovšem bylo, kdyby strávil třináct let za mřížemi nevinný člověk. Přece všichni víme, jak je alegoricky zobrazena Spravedlnost: má zavázané oči a v ruce velmi nejistě nekalibrované váhy.

Zdroje:

 http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/nejvyssi-soud-uz-rozhodl-o-necesanem-vysledek-zatim-neni-znamy/1467007

http://hradec.idnes.cz/rozhodnuti-nejvyssiho-soudu-lukas-necesany-f3i-/hradec-zpravy.aspx?c=A170329_143857_hradec-zpravy_the