Řád zlaté becherovky

Z PS PČR přišla nominace Miloše Zemana na státní vyznamenání. Ten se během dlouhé politické kariéry sám vyznamenal mnohokrát, naposledy o víkendu v Brně. Jakým by ale měl být odměněn řádem?

Bez ohledu na to, že se i bývalí prezidenti oslovují „pane prezidente“, tak Zeman obsah toho slova zneuctil v době, kdy jím fakticky byl. To konstatuji s ohledem na to, jak se má prezident chovat. Z mého pohledu se to nejlépe demonstruje na tom, jak vystupuje aktuální hlava státu, tedy jako státník, nikoli jako buran.

Poklesky Miloše Zemana jsou známé a těžko zpochybnitelné, nicméně na základě subjektivního hodnocení lze diskutovat i o jeho přínosu pro českou politiku. S odstupem času lze kriticky hodnotit i některé počiny Václava Havla, tím spíše Václava Klause a ani mandát současného prezidenta nevnímám jako bezchybný. To je normální. Miloše Zemana však považuji za hrobaře české politické kultury.

A nejen kultury ve smyslu chování, vystupování, rétoriky a činů. Zeman započal, respektive po klausovské éře dotvořil klima, ve kterém se moci ve státě ujímají morálně a charakterově pokřivení lidé, a nikdo s tím není schopen ani ochoten nic udělat. Nebyl to asi žádný záměr, prostě jenom zkoušel systém, kam až je možné zajít a zjistil, že žádná mez neexistuje. Na této skutečnosti dnes staví celá koaliční garnitura se svými justici nevydanými předsedy a motoristickou cháskou.

V tomto kontextu je Zemanovo nasávání a všeliké zlozvyky, které dával jako příklad národu ostentativně najevo, vlastně prkotina. Hodně státníků nasávalo a stále nasává, ačkoli ožralí neodemykají korunovační klenoty, a mnohým jsme to ochotni lidsky odpustit. Zemanovi však těžko, protože dělal ostudu, kam přišel. Rád bych na zemanovskou dobu zapomněl, ale Zeman – stejně jako jeho předchůdce Klaus – potřebuje asi stále škodit.

Je obvyklé, že se tu a tam bývalí prezidenti vyjádří k aktuální politice. Ti moudří vyjádří shovívavě a pokorně svůj názor a tím to hasne. Aktivistické role osmdesátiletým politickým dinosaurům jaksi nesluší. Nelze to vnímat jinak než jako jejich neschopnost zmizet z mediální pozornosti, přestat tahat za nitky, zapomenout na staré křivdy a jak bylo řečeno, nikomu už neškodit.

Řekl bych, že Miloš Zeman bude i na smrtelné posteli chtít říci nějaký hloupý bonmot, nějakou nehoráznost, někomu se pomstít a všechny přesvědčovat o svém, jediném možném správném pohledu. Má na to právo, ale nemyslím si, že by to měl dělat s Řádem Bílého lva na krku.