Proruští trollové a trotlové

Bylo zablokováno osm proruských webů. Informace je zbraň, a kdo s touto zbraní neumí zacházet, nebo jí užívá k tomu, aby jiné ohrožoval a škodil, musí být zbaven práva ji používat, a to i v míru, natož pak ve válce.

Čtu výkřiky o cenzuře, o nesvobodě projevu a o snaze umlčet lidi s jiným názorem, jenomže dezinformace není projevem svobodného vyjádření, a ne každý názor je systém povinen akceptovat a nechat beztrestně šířit. Docela mě také děsí, že v dílčích anketách je tento akt daleko více kritizován, než podporován.

Je obecně známo, že cenzura, filtrování informací, dezinformace a klamavá propaganda jsou atributy totalitních režimů. Díky tomu možná dost velká část ruského národa vůbec nechápe realitu tohoto světa, neumí kriticky hodnotit vlastní politický režim a nerozumí historickým ani aktuálním souvislostem. Hrozí však něco takového u nás?

Hrozí to jen těm z nás, kteří relevantní informace vnímat nechtějí, obecně se ale v takové situaci nenacházíme. Přijde mi, že daleko větším problémem je zahlcenost obrovským množstvím informací tak širokého spektra a s takovým množstvím alternativních pohledů, že ten, kdo neumí efektivně informace selektovat, může přijmout za své takové postoje a názory, že se to zdá skoro až neuvěřitelné.

Míra zásahu systému do svobody slova a do svobody jakéhokoli vyjádření je pochopitelně velice citlivým a komplikovaným problémem. Zcela zásadním způsobem to souvisí s úrovní společnosti, na kterou informace cílí a s aktuální společenskou situací. Vysoce kultivovaná a vzdělaná společnost by v podstatě žádné restrikce trollů ze strany systému nepotřebovala, což je ovšem nedostižný ideál. Také v časech klidu a pohody je nutnost různých zásahů mnohem menší než v časech turbulentních.

Připomeňme si, kolik škody napáchaly (a možná stále pášou) dezinformace a zcela protichůdné názory obecně důvěryhodných (natož těch pouze mediálně frekventovaných) osob v „době covidové“. V době války o Ukrajinu, jejíž přesah je evidentně globální, je to ještě markantnější. Vedle války fyzické probíhá válka virtuální, která může zcela zásadně ovlivnit konečné důsledky té reálné.

V této souvislosti je třeba rozlišit mezi válečnou propagandou, kterou vždy, a tudíž i v této válce používají obě válčící strany, a dezinformacemi které se šíří mimo válečnou zónu. V prvním případě jde často o udržení bojové morálky, o odhodlání a víru v úspěch. V druhém případě jde o ovlivňování veřejného mínění společnosti, která není přímo válkou zasažena, a v takovém případě se lze legitimně ptát, co je tím záměrem.

Nechci a vlastně ani neumím detekovat záměr a pohnutky lidí provozujících proruské weby, jen se dohaduji o pohnutkách jejich přispívatelů, diskutérů i pasivních čtenářů. Vedle lidí duševně nemocných a morálně zvrhlých mají provozovatelé těchto webů také pohnutky ekonomické. Jsou financováni těmi, v jejichž zájmu vystupují, a dokonce některé prý dotují i samotní čtenáři. Co se přispívatelů týče (mnohé známe i z jiných platforem; třeba té, na které právě čtete tento článek), myslím si, že velmi mnoho z nich je posedlých touhou jít proti proudu, což se symbolicky promítlo i do názvu jednoho z webů.

Nelze si nevšimnout, že všechny významné události i jakákoli hojně veřejně diskutovaná problematika vyvolávají jakési alternativní, kontroverzní a často i šokující hodnocení a reakce. Za většinou z nich se skrývá asi pouze exhibicionismus a touha zviditelnit se nějakými dostatečně senzačními informacemi, názory a postoji. Míra toho se takto prezentovat i toto konzumovat je v podstatě jen otázkou vkusu, ale existuje bezpochyby hranice etiky, obecné slušnosti, škodlivosti i zákonnosti. Tyto hranice by měli ctít autoři, producenti, ale také konzumenti a diskutéři. Ty dvě poslední kategorie pak musí reflektovat i systém.   

Schopnost jít si svou vlastní nezávislou cestou je jistě správné a často i obdivuhodné. Být za každou cenu a bez ohledu na realitu v opozici proti jakémukoli většinovému, protěžovanému nebo obecně přijímanému stanovisku, je však spíše symptomem určitého duševního strádání, což se týká jak autorů, tak i jejich čtenářů. U těch pak lze uvažovat i o projevech toho, co je tím druhým pojmem v názvu tohoto článku, tedy o docela normální lidské pitomosti pramenící z nevzdělanosti (respektive z neochoty se vzdělávat), morálního úpadku či z neschopnosti se vyrovnat s různými osobními problémy.

Má-li někdo pocit, že jsme zablokováním příslušných webů přišli o možnost dozvědět se pravdu o aktuálním konfliktu na Ukrajině a ovšem, co s těmito smutnými událostmi souvisí, stejně jako o potřebnou názorovou pluralitu, doporučuji obětovat trochu času „surfováním“ ve virtuálním prostředí, a to i cizojazyčném. Existuje velké množství informačních a názorových zdrojů, které po náležitém ověření a kritickém zhodnocení mohou sloužit k vytvoření si vlastního autentického pohledu na věc.

Přiznávám, že na pozadí událostí na Ukrajině je i pro mě osobně velmi těžké nesmýšlet předpojatě. V jisté rovině je to dokonce asi nemožné, ale nestydím se za to. Na druhou stranu je jistě dobré pro pochopení všech historických i aktuálních souvislostí hledat relevantní zdroje a přemýšlet o jejich obsahu. To může vést i k poměrně nekonformním názorům, ale nikdy, opakuji nikdy a za žádných okolností to nemůže ovlivnit oblast etiky, morálky a zcela obyčejné lidskosti v pohledu na probíhající válku.    

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_dezinforma%C4%8Dn%C3%ADch_web%C5%AF_v_%C4%8De%C5%A1tin%C4%9B