Prezentace české vyčůranosti skrze Zemana, Babiše, zbraně a euro

Prodávejme zbraně a nestarejme se, kdo je jak použije a zůstaňme v Evropské unii, dokud je to výhodné, euro však nepřijímejme, protože by to pro nás výhodné být nemuselo, neboť bychom museli sdílet i závazky a rizika.

Asi by nikoho nemělo překvapovat, že prezident a šéf nejsilnější partaje kašlou na morálku, etiku a nějaké obecné principy, a zcela bezostyšně vyznávají filosofii aktuální účelnosti bez ohledu na to, do jaké pozice se naše země tímto dostává, a také jaký má tento přístup demoralizační vliv na společnost, která by naopak nutně potřebovala svoji morálku a odpovědnost pozvednout. Ovšem tato aktuální prohlášení (čtěte zde a zde) mi přijdou už vysloveně skandální.

Na druhou stranu to není přístup nikterak ojedinělý, Trumpova mise v Saúdské Arábii ve své podstatě zcela naplňuje tuto strategii. Strategii prodávat zbraně do té doby, dokud je bude kupec potřebovat, potom je prodat jeho nepříteli a potom, co se vzájemně zdevastují, se podílet na jejich poválečné obrodě. Jak mohou politici, kteří se všude prezentují jako bojovníci proti terorismu, klidně prodávat zbraně těm, kteří terorismus přímo materiálně a vojensky podporují? To je příklad zmíněné Saúdské Arábie, a dalším takovým případem se lehko stane nějaký importér našich zbraní, který jimi vybaví teroristy, agresory a kohokoli jiného se mu zachce.

Nechci pochopitelně tvrdit, že prodejce pistole je zodpovědný za to, že posléze tou pistolí někdo někoho zastřelí, ale zodpovědný prodejce přeci neprodá pistoli někomu, kdo je důvodně podezřelý, že s ní bude vraždit, je nesvéprávný nebo ještě nemá rozum. Těmi v přeneseném smyslu podezřelými, nesvéprávnými a nedospělými jsou v prostředí mezinárodního obchodu právě ti, kterým by asi pan prezident prodával zbraně bez mrknutí oka: afričtí a středoameričtí diktátoři, fundamentalistické a radikální islámské režimy a státy podporující teroristické organizace či provozující genocidu ve vlastním státě.

Mnozí asi namítnou, že pokud jim ty zbraně neprodáme my, prodá jim je někdo jiný, a my ostrouháme. Asi to tak je, jenomže když si toto řeknou všichni, všichni se budou také takto chovat, a svět bude stále vypadat tak, jak vypadá, ne-li hůř. Výše zmíněným je to však asi jedno, chtějí dožít svůj život jako úspěšní politikové a po nás potopa. Proto se pokrytecky budou dál prezentovat jako mírotvorci a bojovníci proti zlu, ale budou klidně a nepokrytě podporovat války a zlo s nimi spojené. Věřím však, že snad takto každý nesmýšlí a je třeba i ochoten obětovat svůj pofiderní dílek z benefitu zbrojařských firem za to, že nepodpoří něco zcela amorálního.

Přistoupím-li k druhému reprezentantovi podobného přístupu, prezentoval svoje vize Andrej Babiš vcelku jasně. Nechci euro, protože bychom tím převzali svůj díl odpovědnosti za státy mající ekonomické problémy a také bychom hůře zvládali globální ekonomické krize. Má patrně pravdu, ale pak by bylo asi poctivé nesetrvávat v EU jen proto, že je to pro nás aktuálně ekonomicky výhodné. Nelze přeci vyčůraně jenom brát, ale nedávat a nenést rizika. Evropská unie není postavena jenom na myšlence všeobecné ekonomické výhodnosti společného trhu, ale i na určitých idejích, a pro ty, kteří ji mají jenom jako dojnou krávu a na ideje kašlou, by v ní nemělo být místo. Spojme se tedy místo s vyspělými státy západní Evropy s ostatními zoufalci z východní a stření Evropy, vařme si tady své zasmrádlé kašičky nacionalismu a spolupráce s Východem, připojme se k Asii a necpěme se do Evropy.

Možná líčím tuto situaci poněkud přehnaně dramaticky a také záměrně nezmiňuji neduhy, kterými Evropská unie trpí, ale to neznamená, že je ignoruji. Veškeré problémy s přebujelým aparátem, s byrokracií, zkostnatělostí, neakceschopností a mnohým jiným jsou však řešitelné jenom zevnitř. Nelze venku nebo kdesi na okraji vyčkávat jak to dopadne, tedy lze, ale správné ani prozíravé to asi není. Je nutné být uvnitř a pokoušet se něco měnit s těmi, co něco změnit chtějí, nebo jít pryč a vydat se vlastní, výše zmíněnou cestou.

Už pomalu začínám být sám sobě protivný tím, že v řadě článků reagujících na různé události, končím myšlenkou, že podstatou nedobrého politického vývoje u nás je nezodpovědná populistická politika, která nás s podporou velké části národa dostává mimo civilizovaný západní svět (jeho civilizovanou část) a přibližuje nás k nedemokratickému a bezohlednému Východu, respektive k jeho bezohledné a nedemokratické části.