Předvánoční brutalita u stánků s kapry prý nepatří do civilizované země a 21. století

Humánním přístupem je zakoupit si vakuované kapří filety, které nešokují děti a citlivé nátury, protože filet na tácku už přeci není ryba, tedy živý, případně nedávno živý tvor, ale je to jen potravina. 

Pokud se někdo rozhodne nejíst nějaký druh masa nebo jakékoli maso, je to jeho volba a je třeba to respektovat. Je nepochybně zcela namístě požadovat humánní zacházení i s jatečnými zvířaty, ale je pokrytectvím předstírat, že když nějaký proces „výroby“ masa nevidím, tak je to v pořádku, naopak veřejné zabití jatečného zvířete je nepřijatelné.

Správně zabitý domácí pašík rozhodně trpí méně (prakticky vůbec), než jeho průmyslově chovaní kolegové na jatkách, a platí to u všech zvířat chovaných na maso, proto na domácí zabíjačce není nic neetického. Pro rybu, jejíž emoce jsou asi těžko srovnatelné se savci, je stresujícím faktorem již výlov, stejně tak půlhodinový boj s rybářem na vlasci. Takže pokud se nám nelíbí umístění odlovených kaprů v kádích a jejich zabíjení u stánků, tak bychom měli zakázat rybolov, a to jak hromadný tak individuální.

Předvánoční tradice s živými kapry na ulici je prý stresující pro děti. No nevím. Od malička jsem byl svědkem a posléze exekutorem porážky domácích zvířat od kuřat přes králíky a ovce až po čuníky, a myslím, že se se mnou nic negativního nestalo. Zabíjel jsem a zabíjím k porážce určená zvířata bez radosti, ale také bez nějakých výčitek. Naopak jsem nikdy nezabil žádné zvíře pro zábavu, a to ani volně žijící zvíře formou lovu. Chápu, že i to je někdy nutnost, ale obecně se mi lovecká vášeň protiví.

Dítě by mělo být postupně konfrontováno se skutečností, že to, co má na talíři, byl živý tvor, kterého někdo choval, potom zabil, vykuchal a rozporcoval a dodal tam, kde ho maminka koupila. Není asi nutné vodit děti na jatka, ale zabití kapra nebo králíka je asi dostačující lekce toho, že maso nebylo vždy zavakuovaným balíčkem.

Jak už jsem uvedl, považuji za správné stále vylepšovat podmínky chovu jatečných zvířat a dbát na etické principy při jejich porážce. Kdo byl někdy na jatkách nebo v drůbežárně, ví, o čem mluvím. Tam máme ještě hodně velké rezervy, a to zvláště v případě zvířat, která jsou inteligentní a mají tudíž rozvinuté emoce. Začínat s humánním přístupem u ryb je poněkud absurdní, i když i tam si dovedu představit citlivější přístup, a to zvláště v době od výlovu po zabití. Vlastní zabití je už jen otázkou několika vteřin a je asi jedno jestli ho někdo provede paličkou a nožem na veřejnosti, nebo nějak jinak v anonymitě.