Pravda o Karkulce aneb Matějka věští zákaz Maxipsa Fíka

Bloger-politik věští zákaz Maxipsa Fíka, bloger -„Fox Mulder“ si v této souvislosti vzpomněl na pohádkovou blamáž v Arabele. Jen „náhodný host tichých čajoven“ pojal onu publicistickou hysterii s patřičným nadhledem.

Zpráva o „zákazu“ Červené Karkulky kdesi v katalánské Barceloně spustila lavinu. Již chvíli po zveřejnění zprávy je virtuální prostor zaplaven kritikou západní politické korektnosti, neomarxistické EU a ledasčeho jiného, co jen se dá na takovou zprávu naroubovat. Ani zdejší blogeři se nenechali zahanbit.

Pokud není celá zpráva z oné barcelonské školy, z jejíž knihovny byly prý kvůli sexismu vyřazeny některé pohádky, opožděným aprílovým žertem či provokací, která má podráždit právě ony bojovníky proti politické korektnosti, tak je to nebetyčná pitomost, od které se (je-li opravdu všechno tak, jak to bylo prezentováno) distancovaly i příslušné španělské (či snad katalánské) instituce s tím, že je věcí školy, jaké knihy bude ve své knihovně dětem půjčovat.

Bylo by to celé legrační, i kdyby to všechno byla pravda a nějaký blb v Barceloně (počet blbů v Barceloně bude asi percentuálně stejný jako kdekoli jinde) skutečně něco takového vymyslel. Chuť pousmát se nad tím a jít v klidu dál mi trochu komplikují právě ony absurdní reakce, které mi přijdou vážnější, než exces samotný. Vypadá to totiž, že celá armáda publicistů a hlavně konzumentů různých zaručených zpráv a hodnocení nečeká na nic jiného, než na to, aby takovouhle pitomost paušalizovala směrem k nadnárodním strukturám, idejím západních demokracií a bůhví k čemu ještě jinému.

Říkám si, jestli třeba ony publicisty a jejich čtenáře také zajímá, že ve světě ne příliš vzdálenějším než je Barcelona existují režimy, kde je normální porušování lidských práv, kde umírají nevinní lidé, mizí investigativní novináři, a kde režim věznění či dokonce likviduje opoziční politiky. Proč, pokud tyto režimy rovnou neadorují, ignorují takové praktiky? Uvědomují si také, že na základě hlouposti jednoho nebo skupiny jedinců kdesi, nasazují psí hlavu systému, který jistě není dokonalý a má i sklony k pitomostem, jako je tato, ale je pořád tím nejlepším, co se zatím z hlediska demokratických principů, svobody projevu i kvality života na světě podařilo nastolit? 

Všímám si, kolik lidí mívá plná ústa toho, jak jsou u nás pošlapávána něčí práva, jak bují cenzura, jak veřejnoprávní média z nějakých ne zcela pochopitelných pohnutek schválně dezinformují, a přitom oni sami z klidu svých domovů mohou beztrestně psát i lži a polopravdy, uveřejňovat dezinformace i jakékoli zdravému rozumu odporující nesmysly. Nikdo jim v tom nebrání, nikdo je, pokud neporuší zákon, nestíhá. Maximálně se jim může stát, překročí-li hranici únosnosti, že jim to někdo neuveřejní. A to je pak mela.

Ze své vlastní zkušenosti vím, že je lákavé, když nějaká mnou nenáviděná instituce či můj neoblíbený politik vyrobí nějaký exces, si na nich hned „za tepla“ smlsnout, ale je, myslím, dobré rozlišovat mezi reálnými excesy vrcholných politiků, politických stran a třeba vládních institucí, které mají již ze své podstaty být pod permanentním dohledem a tlakem, a podobnými malichernostmi, které, jak už bylo uvedeno, vypovídají jen o hlouposti zcela nedůležitých a anonymních jedinců a jisté zranitelnosti systému, ve kterém se tito lidé pohybují.

Pane Matějko, buďte v klidu, Karkulku ani Maxipsa Vám nikdo u nás nezakáže a vězte, že to nebude díky tomu, jak bojujete za práva barcelonských dětí přečíst si své oblíbené pohádky.