Poslední soud

Nejen v Americe, ale už i u nás se soudy stávají tou poslední instancí, která se zatím dokáže postavit aroganci moci, stejně jako eticky a morálně nezpůsobilým a zdivočelým politikům.

Před trestními soudy může politiky skandálně zachránit poslanecká imunita, což osobně považuji za velkou chybu, nicméně nad ústavními pořádky chválabohu stále bdí Ústavní soud. V tomto ohledu není aktuální konflikt prezidenta s vládou, respektive s jejím „motoristickým apendixem“ žádnou banální mocenskou hrou, ale naprosto fatálním vymezením ústavních pravomocí, které v civilizované zemi nesmí podléhat nízký pohnutkám, jako je touha po pomstě, uražená ješitnost a egoismus v té nejsměšnější a nejhloupější podobě, což často překračuje všechny představitelné etické a morální normy.

Často se ozývají názory (zvláště politiků), že je nepatřičné, když do politických záležitostí zasahují soudy. Obecně se má za to, že se politici mají dohodnout, respektive protlačit svůj mandát. Já bych s tím souhlasil, to by ovšem nesměly nastávat situace, jako je ta aktuální, kdy rozdělení kompetencí a procesů, při kterých i Ústava předpokládá místo striktní dikce onu dohodu ústavních činitelů, nahrazuje akt msty, osobních animozity, či snaha ponížit vyššího, respektive nejvyššího ústavního činitele těmi nižšími. Těžko se to pak řešit jinak než skrze Ústavní soud.

To samé platí u žalob a trestních oznámení k nižším soudním instancím, protože mnohé výroky a činy politiků se vymkly jakékoli autocenzuře. Urážky, pomluvy, účelové lži jsou na denním pořádku, stejně jako aktuální absurdní výroky o ústavním puči nebo návrhy na zrušení Ústavního soudu. Pokud není ochota ke konsenzuálním řešením, kompromisům a neveřejným dohodám, nastupují silová řešení, která se nutně musí tlačit přes soudní instance, včetně té nejvyšší.

Typickým příkladem může být situace ve Spojených státech, kdy právě soudy korigují nebo přímo ruší šílené nápady a počiny amerického prezidenta. Těžko si představit, co by se stalo, kdyby tyto instituce neexistovaly nebo by byly z tohoto procesu vyloučeny. Jak by se u nás řešily protiústavní počiny? Povolal by snad někdo k prosazení svých zájmů ozbrojené složky, jako se to děje v zemích třetího světa?

S určitou nadsázkou lze říci, že konečný verdikt vynese onen poslední soud. To bude ovšem už pozdě a také se jeho verdikty asi nedozvíme. Do té doby je tedy třeba počítat se soudy světskými, které se, jak už jsem uvedl, stávají jakousi záchrannou brzdou veskrze špatné politiky.