Poslanecká sněmovna snů

Nutno dodat, že zlých snů, a jistě této noční můry není konec, bude představena nová vláda, kterou patrně dříve či později podpoří ti, jejichž představitelé jsou novými místopředsedy Sněmovny, tedy komunisté a okamurovci.

Kdysi jsem kvitoval rozhodnutí komunistickou stranu nezrušit, myslel jsem si, že přirozeným procesem zanikne sama. Později mě poněkud zaskočilo, že atakuje pátnáctiprocentní podporu občanů, a konečně nedávno mě potěšilo, že ve volbách výrazně podporu ztratila. Matematicky sice ztratila, ale nakonec bude po dvaceti osmi letech od převratu silou, která bude zásadně ovlivňovat českou politiku. Vojtěch Filip na postu místopředsedy je prvním důsledkem takto rozdaných karet a rozhodně ne posledním.

Když různě vznikaly a zanikaly politické subjekty kolem Tomia Okamury, říkal jsem si, že je to přirozený důsledek společenských nálad, a že se v touze po moci pobijí navzájem a soudný občan se od nich nakonec odvrátí. A hle, po volebním úspěchu je Okamura dalším místopředsedou a jeho SPD stranou, která nakonec ruku v ruce s komunisty patrně umožní vládu dalšímu, pro mě ještě před několika lety zcela absurdnímu politickému útvaru, jehož majitelem je člověk, o kterém jsem si myslel, že nemůže přesvědčit významnou část vyspělého a vzdělaného národa. V této situaci budeme jenom trnout, za co komunisté a SPD podporu menšinové vládě vymění.

Jak je vidět, tento pro mě nepředstavitelný scénář se naplnil, což vypovídá něco o mé naivitě a hlavně o mém zidealizovaném mínění o vlastním národu. Poslední ranou, která může dovršit onu deziluzi, se mohou stát prezidentské volby. Už jenom ten fakt, že Miloš Zeman má podle průzkumů reálnou šanci uspět, je něco tak nepředstavitelného, že si nutně kladu otázku: co se to tady stalo? Tragický poválečný vývoj v Československu má s odstupem let docela jasné a logické vysvětlení. Co ale nahrává současnému politickému vývoji v zemi, která solidně ekonomicky prosperuje, je bezpečná a v sociální sféře převyšuje drtivou většinu srovnatelných zemí?

Nezbývá, než se zamýšlet nad obecným stavem a vývojem společnosti v euroatlantickém prostoru z hlediska kulturního a sociologického, což jsem učinil s pomocí významných teoretiků v článku, který bude následovat po tomto.