Podivný případ doktora Arenbergera možná ukázal mnohem více než jen to, co je zjevné

Arenberger asi nic zásadního nezkazil a asi ani nemohl napravit to, co před ním pokazila Babišova vláda. Možná si pošramotil reputaci u těch, kteří ho dosud neznali, ale jeho prostřednictvím se zjevily docela závažné vady systému.

Mám poměrně blízko k Vinohradské nemocnici a od své ženy vím, jak špatné pověsti se doktor Arenberger napříč touto institucí „těšil“ a „těší“. Trochu jsem tyto informace ignoroval, neboť si myslím, že kvalitu ředitelů prezentují výsledky, nikoli pověst, a oblíbení šéfové rozhodně nemusí být těmi nejlepšími, což může platit i v politice.

Doktor Arenberger nemůže být z podstaty věci hloupý člověk, a tak mě docela překvapilo, že ho nenapadlo, jak ho po vstupu do politiky někdo svlékne do naha a náležitě prolustruje. Jak si mohl myslet, že nikdo nepřijde na chyby, které nejsou chybami, ale zjevnými lumpárnami, a že mnohá etická a pravděpodobně i právní pochybení nesouvisející s jeho krátkým ministrováním, ale dlouhou zdravotnickou činností, nebude nikdo řešit?

Možná, že nás už mělo trknout to, jak hned po uvedení do funkce vydal nařízení, o kterých věděl, že jsou v rozporu se zákonem, ale chtěl získat čas, než je soud zruší. Dost možná si takto za hranou zákona a etiky počíná již léta, aniž by mu v tom systém nějak bránil nebo ho zpětně dohnal k zodpovědnosti. Bývalý ministr a opět úřadující ředitel nemocnice se ukázal jako takový „dojič kapitalismu“. Mimořádně výkonný dojič.

Je evidentní, že svoji funkci ve státním zdravotnickém zařízení velmi kreativně spojil se svým vlastním podnikáním ve zdravotnictví, ale patrně také v realitním byznysu a možná ještě v ledasčem jiném. Působí poněkud neuvěřitelně, jaký majetek mohl vygenerovat ze své práce a poměrně malé privátní praxe, a to i přesto, že cosi restituoval. Tedy, působí to neuvěřitelně do té doby, než se začne ukazovat odkud vítr věje. Vypadá to, jako by doktor Arenberger nedělal nic tak, jak se dělat má, ale naopak dojil, dojil a dojil bez ohledu na to, koho a jak.

Možná je to zbytečné, ale chci vyjádřit, že necítím vůbec žádnou zášť vůči majetným lidem jen proto, že jsou majetní, a to ani tehdy ne, když k majetku přijdou bez vlastního přičinění, a už vůbec ne, když zbohatnou vlastní pílí, chytrostí a schopnostmi. Takovým lidem se spíše obdivuji. Zcela také respektuji to, že jsou lékaři, tím spíše špičkoví lékaři a ve zdravotnictví podnikající lékaři na vrcholu společenského žebříčku a stojí si dobře i na žebříčcích majetkových. Všechno by ale mělo mít určitou míru.

Když mimořádně šikovný švec začne šít ve své dílně boty, vydělá na každém páru tisíc korun a pokud denně udělá tři páry, tak si může za rok teoreticky vydělat přes milion. Ovšem ne sto ani deset milionů. To se ten švec musí stát Baťou, aby otáčel takové peníze. A pokud takový švec ani stamiliony nezdědil a ani je nevyhrál v loterii, je docela legitimní se ptát, kde je asi tak vzal. Možností moc není, buď je získal nezákonně, tedy podvodem či krádeží, nebo je výrobní cena jeho bot jedna koruna a prodejní deset tisíc, což je sice u bot nesmysl, ale někde jinde to tak být může. Pokud to tak ale je, je to bezpochyby nějaká systémová chyba.

Zvláštním případem je, když se nezákonné jednání, etické prohřešky a systémové chyby začnou různě kreativně spojovat. To pak někdo může generovat astronomické prostředky, a to se patrně stalo i v případě profesora Arenbergera. Ten získal a posléze převzal a „privatizoval“ dermatologické studie nemocnice a v rámci své soukromé praxe na nich vydělával desítky milionů, aniž by to jako ředitel státní nemocnice ze zákona přiznal. Tyto studie navíc prováděl v rámci své živnosti jako kosmetické služby, což opět odporuje zákonu. Počal také pronajímat vlastní nemovitosti instituci, kterou řídí, což je také dle zákona o střetu zájmů nepřípustné. A to jsem možná všechno zjištěné nezaregistroval a možná se ještě na něco přijde, protože to vypadá tak, že pan profesor se opravdu umí otáčet.

Co, otáčet? To musí být úplný superman, protože kdo někdy řídil nějaký podnik, tak dobře ví, že s tím bývá hodně práce a zabere to hodně času. Pokud má pak ještě čas na všechny zjištěné aktivity, tak tu práci buď fláká, nebo je to nadčlověk. Jen takovým bonbónkem je pak skutečnost, že funkci ředitele vykonával pan doktor bez bezpečnostní prověrky, která je dle zákona v této pozici nutná. Není to rozhodně ten nejvyšší stupeň, takže se lze také zeptat, proč mu asi tak nebyla udělena? 

Mně je doktor Arenberger vlastně úplně ukradený, ale rozhodně mi není ukradené, že je něco takového v našem státě možné a patrně i docela běžné. Finančák si zgustne na každém nešťastníkovi, který včas neodevzdá pár šušňáků, ale takto významná a frekventovaná osoba patrně dělá lumpárny už nejméně od začátku nového milénia a nenašel se nikdo, kdo by mu v tom zabránil, něco mu vytkl, neřkuli ho potrestal. To se musel stát ministrem zdravotnictví, aby si na něho posvítili novináři? Jiný ředitel nemocnice se zase musel zbláznit a o svých lumpárnách začít psát „knihu“, aby se vůbec přišlo na to, že je dělá a mohl být usvědčen. To myslím toho Dbalého z Homolky.

Když o této problematice někdy přemýšlím, zmocňují se mě docela nepříjemné pochybnosti o tom, jestli ten systém, myslím ten zcela obecný systém, ne nějaké aktuální politické deviace, je opravdu tak dobrý, jak jsem si většinu svého pestrého života myslel. Nepochybuji o tom, že ten systém, ve kterém jsem se narodil a vyrůstal byl špatný, šílený a absurdní a jeho svržení bylo správné, ale už si nejsem tak docela jistý, jestli tu pomalu nebudujeme nějakou další hrůzu, za kterou nás budou naši potomci mít za blbce, stejně jako my máme ty, kteří dobrovolně vlezli do bolševického chomoutu.

Mám namysli třeba sociální rozdíly, které nejsou přirozeným důsledkem toho, že je někdo chytrý a jiný hloupý, nebo líný a pracovitý, či zdravý a nemocný, ale tím, že je někdo vyčůraný, bezcharakterní a všehoschopný. Nemohu si pomoci, ale jsem přesvědčen, že systém, ve kterém se právě oni vyčůraní, bezcharakterní a všehoschopní stanou společenskou elitou, je špatný systém. Takový už tu byl a je docela jedno, jestli byl postaven na iluzi rovnosti a centrálního řízení, nebo je, jako je ten aktuální, postaven na iluzi svobody a trhu.  Nejsou to příjemné úvahy, a přestože bych se k nim asi dopracoval i jinak, tak to schytá Arenberger. Zmiz, už tě nechci ani vidět!

https://www.youtube.com/watch?v=2ppscIvBIOE