Plavat proti Protiproudu

Mohlo by se zdát, že to znamená plavat po proudu. Protiproud však ve vodácké terminologii neznamená celkové obrácení toku, ale pouze to, že nás jen trochu pozlobí ta podivná anomálie. Stačí jen nemít Hájka na háčku, ale na háku.

Konec metafor, tento článek nemá co dělat s nástrahami sjíždění řek, ale s Protiproudem Petra Hájka, což je kontrarevoluční magazín, jehož štěpným motem je: „Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU.“ Upřímně řečeno, asi bych raději do toho otroctví.

Přiznám se hned: já nevzdělanec a misomus, jsem se teprve včera poprvé dostal do Protiproudu (rozumí se, nahlédl jsem tam, ne snad že bych tam něco uveřejnil), a to jsem tedy, moji milí, léta přicházel o hodně. Vděčím za to kolegovi Trčálkovi, který Protiproud na blogu iDnes nedávno zpopularizoval. O Protiproudu jsem sice již dříve cosi zaslechl, ale netušil jsem vůbec, jaké persony tam publikují. Abych nebyl jen ironický, opravdu mě trochu překvapilo, kdo všechno přijal pozvání do takovéto společnosti.

Mluvím-li o společnosti, nelze na prvém místě nezmínit zakladatele tohoto internetového periodika. Pominu-li blázny, psychopaty a jinak vážně narušené jedince, nedovedu si představit někoho, s jehož názory a postoji bych byl v zásadnějším rozporu než s tím, čím se prezentuje novinář, vydavatel a také mluvčí a spolupracovník Václava Klause. Nechci Hájkův tematický rozsah zcela paušalizovat, ale přijde mi, že základními principem jeho názorů je popírání všeho, co já osobně vnímám jako fakta, obecně platné principy i jako základní kameny naší civilizace.

Hájek popírá škodlivé vlivy působící na člověka i na onu civilizaci (což asi v souvislost s Klausem málokoho překvapí), popírá doložené historické děje a události, a naopak preferuje různé konspirační teorie. Popírá nejen evoluci, ale i moderní náboženské principy, a popírá také práva sexuálních či etnických menšin. V této oblasti spatřuje dílo Satana (Havel či Halík jsou dle něho Satanovi služebníci) a intenzivně se chystá na příchod Apokalyps, a to zhruba v té podobě, jak to to prezentuje Zjevení Janovo.

Řeknete si, že ten, kdo navštěvuje blázinec, nemusí být vždy blázen. Tedy, že ne každý, kdo publikuje v Protiproudu, musí akceptovat názory jeho zakladatele a pilného autora článků.  Asi ne, ale výběr zde zveřejňovaných článků tomu trochu odpovídá. Upřímně jsem se snažil najít nějaký z nich, který by jenom nic z výše uvedeného nepopíral a nebyl útočný. Marně. A to jsem četl i příspěvky těch, o kterých vím, že píší i docela normálně. Připadá mi to, jakoby si každý příslušný autor nejdříve „šlehnul“, a pak šel něco napsat do Protiproudu.

Vím, že existují i jaksi opačně orientované internetové stránky, deníky a servery. Myslím tím takové, co ve své podstatě nedělají nic jiného, než kritizují Miloše Zemana, Andreje Babiše, vládu a lidi a instituce s nimi spojené. Přestože úroveň a serióznost těch co znám, považuji za nesrovnatelnou s Protiproudem, cítím k nim určitou nechuť, a to i přesto, že občas kritizuji tytéž lidi i instituce. Podstatné je asi to „občas“. Proto jsem také opakovaně odmítl na takových místech publikovat.

Nevěřím, že by jakékoli médium mohlo být nestranné, zcela objektivní, vyvážené a nepodléhající nějakému vlivu. Není to možné, protože takoví nejsou žádní lidé. Jsou však média, která ctí určité principy a k onomu nedostižnému cíli se alespoň trochu přibližují tím, že dají prostor různým názorům a pohledům. Někdo si však asi představuje, že za tímto účelem musí dát rovnou příležitost fašistům, xenofobům, rasistům a bláznům všeho druhu. Pokud tak neučiní, jsou taková média osočována z tendenčnosti. Protiproud se vydal asi opačnou cestou, neposkytuje prostor normálním lidem a pokud ano, tak nezveřejňuje jejich normální tvorbu.