Pane profesore Drahoši, tohle není dobrá taktika!

Říkat v současném politickém klimatu, že se v České republice snaží ovlivnit volby prostřednictvím svých tajných služeb Rusko, je nerozumné, přestože by bylo zcela nepochopitelné, kdyby se o to nepokoušelo.

Prorusky orientovaná hradní politika, evidentní ideologické i ekonomické vazby představitelů některých politických stran na Kreml a ruské společnosti, a hlavně úspěšně živené lidové představy, že je lepší být“ se Sovětským svazem na věčné časy“, než s tou prohnilou a proislámskou Evropskou unií, jsou atributy toho, že je to významné téma.

Aktivity ruských tajných služeb po celém světě jsou obecně známé, a když se zcela evidentně angažovaly do amerických prezidentských voleb, tak i tupci by mělo být jasné, že volby ve své bývalé „gubernii“ nebude Rusko brát na lehkou váhu a bude vyvíjet různé aktivity. Má k tomu naprosto ideální podmínky. Agenty prolezlé zastupitelské orgány a firmy a svou pátou kolonu v podobě prezidenta republiky a jeho ekipy.

Nevím, kolik našinců je skutečně prorusky orientovaným (mám na mysli politicky orientovaných, ne že mají rádi Puškina), ale patrně ekonomicky motivovaná aktivita některých politiků, třeba i šéfa Poslanecké sněmovny, směřuje k ovlivňování veřejného mínění v tom smyslu, že Rusko je nám bližší, než Západ. Lidská paměť je totiž krátká.

Jako rusofil jsem se donedávna vehementně snažil mírnit nálady, které vedly k zavrhování všeho, co pochází ze „země kde zítra znamená již včera“. Tvrdil jsem, a tvrdím dále, že není třeba se odvracet od Rusů jako od příslušníků nám blízkého slovanského národa, a už vůbec ne od ruské kultury, ale jen od ruské politiky, která se od sovětských dob změnila jen naoko. Zkrachovalé komunistické ideje nahradil jiný druh nacionalismu a příklonu k pravoslavné církvi, a Rusko se všemi možnými prostředky snaží o renesanci svého politického vlivu, co by světové mocnosti.

Skutečnost, že na tuto roli nemá ani ekonomický, ani ideologický a ani personální potenciál, vede pouze k tomu, že využívá všech postranních možností, jak svůj vliv prosadit. Co je snazšího, než podporovat prorusky orientované režimy a mocné jednotlivce v okolních zemích.

Není důvod šířit hysterii, konečně to nikdo nedělá, profesor Drahoš vyjádřil pouze obavu, a v tomto smyslu se setkal s odstupujícím premiérem, ale taktický tah to rozhodně nebyl, protože tím nahrál svému protivníkovi do karet, který toho pochopitelně hned využil. Zeman dobře ví, jaká je u nás nálada, ví, že to jediné, na čem může postavit svůj případný úspěch, je její podchycení v podobě odporu k politice Západu a EU a strašení islámem. Rusko se k tomuto účelu nabízí jako vhodný spojenec.

Je třeba myslet na to, že abychom se mohli oprostit od nelogického a nebezpečného provýchodního kurzu a vrátit se k prozápadní politice (zcela jistě aktivní, kritické a reformační), je nejprve třeba vyhrát příslušné volby a na klíčových místech mít politiky, kteří tento trend budou zastávat.