Oslava politické korektnosti v naší „shithole country“

Milujeme politiky, kteří umí říci pěkně od plic to, co my sami mezi svými. Obdivujeme je, že si neberou servítky, nelámou si hlavu s obsahem, ani s formou. To všechno ovšem pouze do té doby, pokud se tak nechovají k nám samotným.

Říci, že je prdel světa nějaké osada v mém rodném Pojizeří, na americkém Středozápadě, na Sibiři, nebo že někomu tak připadá Uganda, na tom nic není. Ledaskdo z nás si tak uleví, když se tam či onam dostane, nebo se jakkoli s takovým místem dostane do styku.  Zaklepat v zapadlé dědině na dveře a hned po pozdravu těm dobrým lidem vysvětlit, že žijí v pěkném prdelákově, když tu nemají obchod, hospodu a telefonní signál nebo něco takového sdělit všem obyvatelům nějaké země, je už asi něco jiného.

Předpokládám, že stejně jako já mám rád tu „díru“, ve které jsem se narodil, tak i vy máte citový vztah k nějakému místu, regionu a taky ke své zemi. Já si mohu pomlouvat místo svého rodiště, jak chci, ale vy ne (a já nemám co hanět ta vaše). Nedělá se to. Slušný člověk to nedělá, alespoň na veřejnosti ne. Chováme se v tomto ohledu korektně. Ani kolegovi z práce neřekneme, že jeho žena je pěkná hydra. Kdyby působilo divně, říci, že je hezká, řekneme, že je sympatická, i když se nám po setkání s ní vyrazila na těle kopřivka.  A tak dále.

Stane-li se někdo politikem, neřkuli významným politikem, neřkuli nejvýznamnějším politikem na světě, měl by být také nejvýznamněji opatrný na svá ústa, protože co je zanedbatelné u mě, nezajímavé u lokálního politika, pro svět nepodstatné u českého prezidenta, je u amerického prezidenta zcela zásadní. Má-li ten slovník burana, tak krom toho, že si někdo může říci, že reprezentuje národ buranů, kteří si ho vědomě zvolili, vytváří okamžitě konflikt.

V politice jistě může být i záměrem vytvářet konflikty a dají se k tomu jistě využít i nekorektní fráze, ale to asi úplně není tento příklad. V případě amerického prezidenta to působí někdy jako projev neschopnosti skrýt v sobě onoho nekorektního burana, bohatého a úspěšného burana, a někdy jako záměrná provokace, jejíž účel ale zůstává všem poněkud utajen. Dobrým příkladem tohoto principu mohou být i vrcholní čeští politici. Miloš Zeman nekorektním buranem není, jen se tak někdy chová, a to zcela promyšleně a záměrně, protože tím okouzluje jiné burany, kteří chtějí mít prezidenta dle svého obrazu. Naproti tomu Andrej Babiš buranem dle mého soudu je (velmi bohatým, schopným a úspěšným buranem) a snaží se to maskovat, což se mu většinou daří do té doby, než je nachytán při nějakém privátním vyjádření nebo cosi řekne v excitovaném stavu. Pak nejenže začne mluvit jako dlaždič, ale odhodí i masku skromného, empatického a korektního muže.

To se dá docela dobře zobecnit. Korektnost i politická korektnost („politically correct“ v původním smyslu, který nemusí mít nic společného s politikou politiků) může být vedle způsobu vyjadřování součástí lidského charakteru. Je-li někdo politicky korektním ve svých názorech a náhledu na svět, tedy ve své podstatě, je pro něho snadné a také přirozené se tak i chovat, je-li někdo nekorektní, může svou nekorektnost maskovat, na čemž není nic špatného, ale také ji povznést na obecnou normu svého počínání, a lze jí také předstírat, protože být nekorektní je aktuálně „in“, a je to jednou z cest k úspěchu.

Kdybych si vzal příklad z amerického prezidenta, mohl bych prohlásit, že většina těch, kteří budou komentovat tento blog jsou magoři, kteří se seberealizují tím, že napadají vše, co je v rozporu s jejich názory, a kohokoli, kdo něco takového píše, že si léčí mindráky v anonymním prostředí, protože nejsou schopni vést reálnou diskusi s lidmi s jinými stanovisky. Je to tak? Já nevím. Někdy ale mohu mít dost dobré důvody si něco takového myslet. Měl bych to tedy paušálně čtenářům vzkázat? Asi ne. Nad takovým vzkazem by se ale mohli zamyslet bojovníci proti politické korektnosti, protože se hezky bojuje proti tomu, co se mě netýká. Být objektem politické nekorektnosti je však něco zcela jiného. Představte si, kdyby se nějaký představitel EU o Česku vyjádřil jako o bezvýznamné nesplolehlivé zemi, nemusel by ani použít vulgarismus a nemusel by být ani daleko od pravdy, aby u nás vzbudil bouři odporu. 

Hnutí odporu k politické korektnosti vzniklo jako reakce k její extrémní podobě plné pokrytectví a absurdity, to však neznamená, že její normální míra nepatří do normální společnosti. Právě naopak, patří, a patří do jakékoli komunikace mezi lidmi.

Až mi budete psát své nekorektní (i korektní) komentáře, vězte, že vám odpovídám korektně (i když vám to tak nebude připadat), kdybych tak nečinil, porušil bych korektní pravidla tohoto blogu.